Altner v defenzivě

Například tak, že sociální demokracie bude aktivněji čelit žalobám a s pomocí právníků udělá všechno proto, aby spor vyhrála. Advokát Zdeněk Altner si to momentálně vysvětluje tak, že se mu ČSSD mstí a že na něj poštvala berní úředníky a exekutory. Vzhledem k tlaku, kterému je právník vystaven, lze jeho pohled na současné dění kolem své osoby pochopit.

Realita je však podle všeho přece jenom trochu jiná. Snaha exekutorů zabavit Altnerovi část majetku vyplývá z dluhů, které se vlečou zhruba od roku 2000. V té době byl Jiří Paroubek politikem na komunální úrovni, takže těžko mohl ovlivňovat chování úřadů. Navíc v té době nebyl spor mezi advokátem a sociální demokracií vyhrocen tak jako nyní.

Zkrátka za některé potíže si může patrně Altner sám a jen on ví, proč se do nich dostal. Samozřejmě, když se pustil do tvrdého střetu s nejvýznamnější levicovou stranou v zemi, musel počítat s tím, že se na něj může více soustředit pozornost nejenom médií. V této souvislosti se nelze divit tomu, že souběh různých verdiktů může právník považovat za cílený útok na svoji osobu.

Vzhledem k tomu, že spor mezi sociální demokracií a advokátem Altnerem je založen na celé řadě žalob, nelze vyloučit, že jde skutečně pouze o shodu okolností, že v poměrně krátkém časovém intervalu byla na právníka uvalena exekuce kvůli dluhům ze zdravotního pojištění a zároveň zazněly v jeho neprospěch rozsudky týkající se konkurzu sociální demokracie, nebo sporu o podílu ze smlouvy na prodej pozemku v areálu Lidového domu. Soudce také relativně nedávno ocenil pokutou fakt, že Altner porušil povinnost mlčenlivosti vůči bývalému klientovi, tedy ČSSD.

Na druhé straně je nezpochybnitelné, že Altner zastupoval sociální demokracie v době, kdy získala definitivně Lidový dům. Přitom na přelomu století se sociální demokracie dostala do prekérní situace. Hrozilo jí, že přijde o zmiňovanou lukrativní nemovitost v centru Prahy. Tím by značně zchudla a její účinkování v první politické lize by bylo vážně ohroženo. Také s pomocí právníka Altnera nakonec nebezpečí zažehnala. Cena, kterou za to měla zaplatit, odpovídala zhruba deseti procentům z vysouzené částky. Podle běžných sazeb i podle stanoviska advokátní komory, to není požadavek nemravný. Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by k podpisu smlouvy byla ČSSD donucena nějakým nátlakem. Šlo tudíž o standardní vztah, jehož podmínky by měly být splněny.

Nestalo se tak. Jinak by spor už dávno skončil a v určitých momentech by nevnášel tolik nervozity do řad sociální demokracie. Proč tato strana nedostála svým závazkům, na to se asi už nedozvíme jednoznačnou odpověď. Možná spoléhala na to, že jedinec proti silné politické straně nic nezmůže a že Altner na vymáhání závazků rezignuje.

Naopak právník se pustil do urputného boje. Nepochopitelné zůstává, proč zvolil taktiku všechno nebo nic. Tedy proč usiluje o smluvní penále ve výši stovek milionů korun. Zároveň jako nepříliš dobře promyšlený postup se ukázala snaha poslat stranu do konkurzu. Ze soudního verdiktu je totiž zřejmé, že se nemohl opřít o nezpochybnitelné rozhodnutí o skutečné výši dluhu. Tím pádem nelze posoudit, zda by byla sociální demokracie schopna dostát svým závazkům. Zvolenou taktikou naopak umožnil protivníkovi tvrdit, že tahá za kratší konec.

V celkovém kontextu to tak skutečně vypadá. Samozřejmě je potřeba ještě počkat na dobu, kdy budou všechny spory definitivně uzavřeny a kdy bude možné jednoznačně vyčíslit kolik sociální demokracie Altnerovi skutečně dluží a jakým způsobem dluh uhradila, nebo uhradí. Z tohoto úhlu pohledu se zdá, že kdyby právník přistoupil na mimosoudní vyrovnání, mohl si ušetřit čas, peníze i nervy. Problém je v tom, že není úplně jisté, zda by ČSSD byla ochotna dostát svým závazkům, kdyby Altner svůj spor nevyhrotil a tím pádem ho nedostal do médií.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .