Alternativy vládních reforem

Podle ČSSD stačí nesnižovat daně, a naopak nezvyšovat v nejbližších letech výdaje státu dané zákonem. Pokud by česká ekonomika rostla rekordním tempem a pokud by se dařilo vybírat daně, mohly by skutečně postupně růst příjmy rozpočtu a při zmrazení výdajů, by se mohl snižovat rozpočtový schodek. Vzhledem k vývoji inflace by se však zároveň reálně snižovaly mzdy ve státní sféře, důchody a sociální dávky.

Vlastimil Tlustý zase navrhuje radikální snížení daní. U fyzických osob by se daň vypočítávala z hrubého příjmu jako dosud a ne z tzv. superhrubé mzdy. Sazba pro jednotlivce i právnické osoby by činila 12%. Tlustý by zároveň zrušil nejrůznější výjimky, na základě kterých, lze snižovat daňový základ. Zároveň by podle něj měla klesnout horní sazba DPH z 19 na 17 procent. Když se to všechno propočítá, do státní pokladny by dorazilo téměř o sto miliard méně. Tlustý by tento výpadek nahradil vyšším ekonomických růstem. Dále by se kvůli některým zrušeným odečitatelným položkám měla vybrat nějaká ta miliarda navíc. Je zajímavé, že jak návrh sociální demokracie, tak i Vlastimila Tlustého počítá s relativně vysokým růstem ekonomiky. Tedy s faktorem, který lze sice odhadovat, jeho přesné číslo však nelze ani v nepříliš vzdálené budoucnosti zaručit. O horizontu několika let nemluvě. Samozřejmě ekonomové tvrdí, že výdaje státního rozpočtu by se nemusely pouze zmrazit, ale mohly by o desítky miliard korun klesnout. Řeč může být nejenom o úsporách ve výdajích na provoz jednotlivých ministerstev, ale i o některých pro poměry České republiky revolučních změnách. Když stát poskytuje příspěvky na děti, proč by rodiče místo státu neměli za ně platit zdravotní pojištění? Rovněž vyplácení některých sociálních dávek by mohlo být přísnější a postupně by mělo dojít k přechodu k jedné univerzální dávce, která by ztížila nejrůznější zneužívání sociálního systému. Přemýšlet by se dalo rovněž o nejrůznějších podporách, které stát různým a často i skrytým způsobem poskytuje podnikům. O systému stavebního spoření či hypoték ani nemluvě. Samozřejmě ve výčtu nejrůznějších změn by se dalo ještě pokračovat. Kdyby se je podařilo uskutečnit, nebyl by problém ušetřit v rozpočtu sto miliard korun. Úspory by naopak mohly být ještě vyšší.

Z tohoto úhlu pohledu by tak Tlustého návrh mohl být momentem velkého třesku. Vláda by byla přitlačena ke zdi a musela by skutečně dělat konkrétní kroky k tomu, aby redukovala státní výdaje. Jak ukazuje vládní reformní návrh, nemá k tomu příliš motivace. Vzhledem k její síle ve sněmovně a rovněž k malé chuti občanů k zásadním změnám, se jí nelze příliš divit. Navíc razantní rušení stovek daňových výjimek by se neobešlo bez masivního tlaku lobbyistů. Výrazné ořezání sociálního státu by s sebou neslo riziko tzv. morálního hazardu. Tedy nezodpovědného chování lidí, kteří by žili přítomností, nemysleli na budoucnost a tudíž by nespořili, třeba na důchod, nebo na lepší zdravotní péči. To by v budoucnosti mohlo vyvolat sociální napětí.

Zkrátka vše nasvědčuje tomu, že Tlustého revoluční návrh zůstane zajímavým řečnickým cvičením, které se neprosadí v praxi. Podobný osud by měl potkat i návrh sociální demokracie. Ten by se dal označit za umírněnou evoluci. Tu si však česká ekonomika nemůže dovolit. Už jen kvůli tomu, že problém veřejných financí existuje, byť ČSSD momentálně tvrdí opak. Masivní nárůst výdajů daných zákonem, stále vyšší suma nutná na splácení úroků z půjček, to jsou argumenty, proč nelze hrnout problémy se schodkem veřejných financí před sebou a spoléhat na to, že je vyřeší snad rekordně rostoucí ekonomika.

Když se to dá všechno dohromady, zdá se, že v současné situaci se nejvíc blíží realitě vládní reformní návrh. Jeho největší slabinou je, že se na zásadních věcech nedokázal kabinet dopředu dohodnout s opozicí a že pro tyto kroky nezískal podporu ani od všech koaličních poslanců. Takže se může stát, že vláda příslušné zákony neprosadí. Tím bychom si v praxi mohli ověřit, že ani relativně rychle rostoucí ekonomika nedokáže uspokojit nenasytné potřeby státních výdajů. Ostatně obavy, že letošní schodek by místo plánovaných jednadevadesáti miliard mohl vyšplhat až na sto jedenáct miliard, to poměrně jasně naznačují.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .