Alexandr Mitrofanov: Závan étosu z prastarých archivů

Poslanci i zájemci z řad veřejnosti slyšeli především stížnosti, že náměstka pravidelně obcházela. Toto dokázal Štern vysvětlit srozumitelně. Proč ale nakonec učinil tento mimořádně závažný krok? Adekvátní odpověď nezazněla. Stejně ploše odpovídal bývalý náměstek v pořadu České televize.

Přesto řekl větu, která platí obecně. Podle něho „kdo porušuje pravidla, nemůže být ministrem“. Na tuto jednoduchou poučku se v návalu emocí, které provázely další personální roztržku na ministerstvu spravedlnosti, pozapomnělo. Veřejnost především rozebírala, zda měl tak silné důvody, aby šel udat ministryni na protikorupční policii.

Čtěte také

Byla tu ovšem i jiná reakce, potenciálně mnohem závažnější. Vzešla ze sněmovní debaty, která se týkala informace premiéra o situaci na ministerstvu spravedlnosti. Mimo všechny detaily se ve skutečnosti jednalo o výklad věty, která zazněla od Pavla Šterna. Hlavně o to, kdo ta pravidla stanoví a kdo má nárok na jejich případné lámání.

Leitmotivem řady vystoupení poslanců z ANO byl odkaz na manažerské zkušenosti ve firmách jako na měřítko hodnot v politickém chování. Vypadalo to v jistou chvíli, že jde o výrobní poradu technokratů ve vysokých funkcích. Byli jednotní: Žádný náměstek nemá sebemenší nárok na dodržení pravidel, k němuž se zavázal, neboť absolutní právo má jeho nadřízený. V tomto případě Helena Válková.

Chvíli mi trvalo, než jsem si vybavil, odkud pochází závan étosu vyplývajícího z pohrdání politikou provozovanou v liberálně demokratických kulisách. Naštěstí jsou dnes archivy přístupné snadno a hned.

Ministerstvo spravedlnosti|foto: Filip Jandourek

Tady je citát z dopisu prezidenta republiky poslancům Národního shromáždění ze dne 5. ledna 1949: „Vy se zbavujete všech nedostatků, nešvarů a pozůstatků starého buržoasního parlamentarismu.

Stali jste se jednou z významných záruk, že v této zemi jen a jen vůle lidu, z něhož pochází všechna moc v tomto státě, může být a bude zákonem.“

Zajímavé čtení též poskytuje projev poslance Národního shromáždění doktora Bartušky ze dne 25. října 1950: „A poněvadž právo vůbec musí odpovídat hospodářské základně, je jasné, že právě v této oblasti hospodářský vývoj neustále láme vžité a ustálené právní normy, láme celou soustavu práva a přizpůsobuje ji zájmům hospodářské základny.“

Čtěte také

A když jsme v těch archivech, lze ve stejném projevu stejného poslance najít i tuto větu: „Je možno s vážnou tváří hovořit o rovnoprávnosti v občanskoprávních vztazích mezi takovým dr Preisem, ovládajícím koncern Živnobanky, opírajícím se o svůj ohromný majetek, o stovky koupených přisluhovačů, počítaje v to žurnalisty, poslance a ministry, a mezi prostým dělníkem, nemajícím více než své holé ruce a starost o rodinu?“

Jakákoliv podobnost se současnými osobami, tendencemi nebo událostmi je samozřejmě čistě náhodná.

Autor je komentátorem deníku Právo.