Alexander Tolčinský: Polská armáda a srpen 1968

Nejvyšší polští představitelé dnešní 45 výročí nekomentovali. Nelze ale říci, že by se v Polsku o invazi vojsk někdejší Varšavské smlouvy vůbec nemluvilo. Naposledy se k událostem vrátil prezident Bronislaw Komorowski u příležitosti odhalení pomníku Ryszardu Siwcowi. Byl to muž, který se na protest proti okupaci Československa upálil během celostátních dožínek v září 1968, tedy mnoho měsíců před naším Janem Palachem.

Pomník byl odhalen blízko Národního stadionu ve Varšavě, který dnes stojí na místě někdejšího stadionu Desetiletí, kde kromě sportovních akcí probíhaly i masové oslavy organizované vedením komunistické Polské sjednocené dělnické strany. Právě tam spáchal Ryszard Siwiec sebevraždu upálením. Prezident Komorowski zdůraznil, že invaze byla politováníhodnou událostí, do které byli ale Poláci vmanévrováni jako členská země Varšavské smlouvy. Nutno však v této souvislosti připomenout, že tehdejší šéf polských komunistů Wladyslaw Gomulka spolu se svým kolegou z Německé demokratické republiky Waltrem Ulbrichtem byli kromě sovětského vůdce Brežněva hlavními stoupenci invaze do Československa.

Téma Pražského jara se objevuje na stranách deníků. Dnešní Rzeczpospolita vydala rozsáhlý materiál, kde připomíná nejen invazi, ale i události, které k ní vedly. Mimo jiné skutečnost, že byl v době operace Dunaj, jak se útoku na Československo říkalo ve vojenských dokumentech, polským ministrem obrany generál Wojciech Jaruzelski. Pozdější iniciátor vyhlášení výjimečného stavu v Polsku v prosinci 1981, když tímto způsobem tehdejší vedení Polské lidové republiky reagovalo na rostoucí vliv antikomunistického hnutí Solidarita.

Invaze do Československa v roce 1968 se účastnilo 28 600 polských vojáků, podporovaných sedmi sty padesáti tanky a šesti sty obrněnými transportéry. Na rozdíl od jednotek sovětských, které u nás zůstaly přes 20 let se poslední polští vojáci vrátili domů už v říjnu roku 1968. Až do roku 1989 oficiální polské vedení k událostem srpna 1968 pochopitelně mlčelo. Sedmnáctého srpna roku 1989 se polský parlament, který ale vzešel z prvních částečně svobodných voleb po pádu komunismu, za účast polských jednotek na invazi v Československu omluvil. K velké nevoli tehdejších československých oficiálních míst. Rudé právo napsalo, že se polské orgány omluvou dopustily hrubého vměšování do záležitostí ČSSR.