Alexander Tolčinský: 25 let od polských "svobodných" voleb

Zmíněná stanice jásala a připomeňme, že volby v tehdejším Československu, kterých by se mohlo účastnit více stran mimo takzvanou společnou kandidátku, nepřicházely v úvahu.

Poté si člověk pustil Televizní noviny Československé televize, kde se o volbách polských mluvilo, nicméně se značným despektem jako o dění v zemi, která vykročila do nejista a kde se budou prohlubovat hospodářské problémy. Ale i pozorovatel zvenčí věděl, že Poláci po letech krize neměli mnoho co ztratit.

První volby za účasti více kandidátek rozhodně zcela svobodné nebyly. V Sejmu bylo předem dáno rozdělení hlasů. Třetina pro komunisty, kteří se nazývali následkem vývoje těsně po druhé světové válce Polskou sjednocenou dělnickou stranou. Poté třetina pro opoziční hnutí Solidarita, k němuž vzhlížela značná část jeho stoupenců jako k alternativě, která by vedla z hospodářského marasmu. Zbytek měly mít strany, do té doby více méně loajální se stranou vládnoucí a poté katolická sdružení vládou tolerovaná.

Čtěte také

Novinkou byly volby do horní komory parlamentu - Senátu. Tam žádné předem dané složení nebylo dohodnuté a volby byly bez omezení. Polsko tehdy mělo 49 vojvodství, která volila 100 členný Senát. Počítalo se tehdy s tím, že Solidaritu a její kandidáty budou volit jen v průmyslových centrech a venkov vsadí na PSDS a kandidáty loajálních stran.

Jaké byly odhady protagonistů dění? Aleksander Kwaśniewski, pozdější polský prezident, který za komunisty zasedal u kulatého stolu, se domníval, že výsledek v Senátu bude padesát na padesát. Největší pesimisté v řadách komunistů tušili, že stoupenci Solidarity budou mít mírnou převahu. Na konci května proběhlo zasedání Ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany. Za dobrý výsledek v Senátu se považoval zisk 60ti procent pro vládu a její spojence. Remíza byla označována za dobrou a zisk méně než 40 procent křesel tehdejší vládci Polska považovali za velmi špatný.

Lech Walesa, Aleksander Kwaśniewski, Tadeusz Mazowiecki na Geremkově pohřbu

Ze 4. června roku 1989 se nakonec stal jakýsi plebiscit o možnosti přežití komunistické vlády v Polsku. O den později bylo všechno jasné.

Tehdy obletěla svět fotografie zoufalého předsedy polské vlády Mieczyslawa Rakowského, který zjistil, že opozice získala 99 ze sta mandátů. Byl to jasný signál. Nejen pro Solidaritu, ale i pro strany, považované za loajální komunistům. Jejich zástupci se navzdory odhadům, přidaly k Solidaritě. Výsledkem bylo pozdější vytvoření první ne zcela komunistické vlády ve východní Evropě. Vedl ji Tadeusz Mazowiecki. Ale to už je další kapitola.