Airbus jako test francouzsko-německého přátelství

19. říjen 2006

Politici i voliči se v jednom shodují. Rádi vidí, když se zvučné slogany daří proměnit v hmatatelné důkazy. Takovým hmatatelným důkazem evropské integrace založeným na úzké spolupráci Francie a Německa se měl stát Airbus, který svými dopravními letadly dokázal ve světě konkurovat americkému Boeingu.

O to bylo více důvodů ke starostem v Elysejském paláci i v úřadu spolkového kancléřství, když Airbus začaly pronásledovat potíže.

Smůla všem připadala o to lepkavější, že se problémy vyrojily právě, když se chystá výroba prestižního Airbusu A 380. Letadlo určené pro dálkové lety v představách konstruktérů spojovalo výhody stroje schopného dopravit dosud nevídané počty cestujících i nabídku vytříbeného luxusu pro nejmovitější zákazníky. Ve svém souhrnu tato kombinace představovala výzvu největšímu konkurentovi ze Spojených států. V sázce tak byla prestiž i hodně velký obchod.

Letošní rok ale zatím chodí samé špatné zprávy. Na svůj Airbus A 380 první zákazník, Malaysian Airlines, stále ještě čeká, přestože s ním podle původních propočtů počítal už od května a optimisté se dnes smiřují s termínem až v příštím roce. Proto se akcie mateřské společnosti EADS, která vedle dopravních letadel dokáže ledacos i ve vojenské sféře, začaly od jara na burzách propadat. Když se první pokus o záchranu se nezdařil, Christian Streiff vzdal své šéfovské místo v EADS, sotva se dočkal povinných sto dní v úřadu.

Nevyhnutelné ozdravné zásahy poplašily politiky. I když se Airbus vyrábí ve čtyřech zemích, je především francouzsko-německým projektem. Proto je pochopitelné, že ohrožena jsou pracovní místa hlavně v Toulouse a v Hamburku.

Jakmile do hry vstoupí statistiky nezaměstnanosti, mají politici důvod zasáhnout. Prezident Jacques Chirac a kancléřka Angela Merkelová by se rozhoupali v každém případě, ale nyní má každý z nich navíc zvláštní motivaci. Příští jaro se budou francouzští voliči rozhodovat, kdo bude jejich prezidentem a koho pošlou do Národního shromáždění, a jejich náladu by rozhodně zprávy o propouštění nevylepšily. Kancléřka Merkelová zase nepotřebuje, aby cokoli plašilo náladu německých spotřebitelů sotva povzbuzených závany návratu hospodářské konjunktury. Když má každý ze zúčastněných podobné starosti, mělo by být snadnější nalézt společnou řeč. Jenže v politice to jde stěží, když společnému podniku mají pomoci škrty pracovních míst a Francie a Německo by se měly dohodnout, kdo a jak z nich škrty pocítí. To je chvíle, kdy deklarované přátelství podstupuje velkou zkoušku, protože ti, co rozhodují, se neodpovídají jeden druhému, ale v prvé řadě domácím voličům. To je samozřejmě chvíle pro úsloví, že přátelství je znamenitá věc, ale kontrola účtů bývá ještě lepší.

V Německu začaly nahlas padat otázky, proč by měla spolková pokladna přispívat na úhradu ztrát EADS a Airbusu, když Francie ve společném projektu dává přednost vlastním zájmům. Otázky jsou o to naléhavější, že peníze vydávané ze státních rozpočtů na ozdravení společného podniku mohou pomoci k pracovním místům jinde. Ještě důležitější je, že německých veřejných financí, které léta vysává sanace východních spolkových zemí, není vůbec nazbyt.

Prestižní projekt se může proto dočkat nemilého překvapení. Pokud Paříž a Berlín brzy nenajdou účinný a rychlý recept na potíže s výrobou Airbusu A 380, objeví se s fakturami u dveří nespokojení zákazníci, kteří s novým letadlem na svých linkách počítali a kteří už do svého účtování promítli očekávané úspory, které mají představovat až dvacet procent na jedno sedadlo.

Napravit malér nebude ale snadné, přestože se už ví, co výrobu tolik očekávané novinky zpozdilo. Když dorazily části trupu z Hamburku do Toulouse, ukázalo se, že kabeláže z Německa a z Francie se nedají vzájemně propojit. Přizpůsobit celou výrobu rozptýlenou do šestnácti výrobních center si vyžádá čas počítaný na měsíce a každý den znamená ztrátu. Analytici, kteří se nemusejí ohlížet na voliče, jsou přesvědčeni, že je čas udělat ze šestnáctky devítku. Politici ale nyní stojí před dilematem, jak zachránit podnik, který se stal hlavně symbolem prestiže a který by spasilo jen, kdyby se přestalo myslet na politiku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: Adam Černý
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.