Adam Černý: Zátěžový test Macronových reforem

9. duben 2018

Od loňské volby francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi téměř vše vycházelo, po letních prázdninách mu parlament bez potíží schválil škrty v daních i reformu pracovního trhu, proti níž protestovala pouze krajní levice a s ní spojených několik odborových svazů.

Nyní vypadá situace napínavěji, protože na stávce proti reformě zadlužených státních drah SNCF a omezení takřka nezrušitelných pracovních smluv železničářů se dohodly všechny vlivné odborové centrály a protesty zahájili zaměstnanci letecké společnosti Air France.

Když se přičtou ještě demonstrace vysokoškoláků, kteří si chtějí udržet automatický nárok po složení maturity vstoupit na univerzitu podle svého výběru, okamžitě se vybaví rok 1968, kdy bouře v ulicích a kombinovaný protest studentů a dělníků otřásl Francií natolik, že neuplynulo ani dvanáct měsíců a prezident a slavný generál Charles de Gaulle ohlásil svou rezignaci.

Tato paralela je svůdná, ale poněkud zavádějící, protože před půl stoletím studenti prosazovali především uvolnění pravidel ve společnosti a jejich hlavním motivem nebyla materiální nouze, protože země za sebou měla výjimečné období řady let hospodářského růstu.

Ve Francii stávkují železničáři i zaměstnanci letecké společnosti Air France

Dnešní vysokoškoláky naopak vede k protestům chronický problém, jak se uplatnit na pracovním trhu, který dosud poskytuje významné garance těm, kteří zaměstnání mají a paradoxně ho tak uzavírá těm, kteří chtějí získat trvalé zaměstnání.

Do pořádku ekonomiku a finance

Proto vypadá překvapivě, že společnou řeč nacházejí studenti a zrovna železničáři, kteří hájí své letité výsady, jako třeba fakticky nezrušitelné pracovní smlouvy nebo možnost odcházet do důchodu už v padesáti letech, tedy o tucet roků dříve než většina ostatních zaměstnanců.

Ve Francii stávkují železničáři i zaměstnanci letecké společnosti Air France

Pokud chce vláda prosadit reformy, kterými hodlá prezident Macron podle svého předvolebního slibu modernizovat Francii, musí se pokusit o složitý, ale nezbytný manévr.

Na jedné straně musí poukazovat na nevyhnutelnost změn, bez nichž se země bude zadlužovat, protože nebude schopna zvládat situaci, kdy na veřejné výdaje padne více než polovina hrubého národního produktu, a na druhé straně nepůsobit arogantně, jako vláda, která nehodlá brát na nikoho ohled.

Výhodou je dosavadní rozdělení společnosti, jejíž velká část vnímá potřebu změn a zdaleka ne všichni podporují protesty, jak se to ostatně ukázalo už loni při debatě o reformě pracovního trhu.

Adam Černý

Prezident Macron se svými reformami potřebuje uspět nejen z domácích ohledů. Už loni představil své názory na potřebné změny v Evropské unii a v zvláště v eurozóně.

Ty však nemají šanci na úspěch bez podpory přinejmenším Německa a spolková kancléřka Angela Merkelová dala opakovaně najevo, že tato podpora přichází v úvahu až, když Francie začne prokazatelně dávat do pořádku svou ekonomiku a státní finance.

autor: Adam Černý
Spustit audio