Adam Černý: Volební kampaň ve Francii oficiálně startuje

Ze všech kandidátů, kteří mají naději získat potřebnou podporu, se na základě průzkumů veřejnosti bere vážněji pouze pětice, která pokrývá politické spektrum od krajní levice až po krajní pravici.

Největší vyhlídku postoupit do druhého rozhodujícího kola, které se odehraje v neděli 7. května, má mezi třemi favority, kteří jsou známi již několik měsíců, jediná žena. Její hlavní potíží je, že se jmenuje Marine Le Penová a že nabízí pravicově populistický program, který například počítá s referendem o vystoupení Francie z eurozóny a s obnovením základní vojenské služby.

Pro tak vyhraněné požadavky sice získala podporu čtvrtiny voličů, ale průzkumy veřejného mínění už několik měsíců v řadě napovídají, že tuto volební základnu se jí nedaří rozšiřovat. Proto je sice takřka jisté, že se dostane do prezidentského finále, ale zároveň je stejně takřka jisté, že v něm neuspěje.

Největší favorit a největší poražený

Na tuto vyhlídku se upínají dva zbývající z trojice favoritů, bývalý premiér Francois Fillon a někdejší ministr hospodářství Emmanuel Macron. Ještě na loni na podzim to byl první z nich, kdo byl pokládán za nejvíce pravděpodobného vítěze. Jeho šance však srazilo odhalení, že jako své poslanecké a senátorské asistenty zaměstnával manželku a děti, což není nezákonné a navíc patří k rozšířeným zlozvykům řady francouzských zákonodárců.

Kandidát na francouzského prezidenta Emmanuel Macron|foto: ČTK/AP, Francois Mori,ČTK

Horší je, že ani Fillonova manželka, ani jeho děti pro něj nejspíše nikdy nepracovaly, což francouzský trestní řád hodnotí jako zneužití veřejných prostředků. Bývalý premiér prokázal velkou tvrdohlavost, když prohlásil, že neodstoupí, ani když byl tento měsíc úředně obviněn, ačkoli právě to ještě v lednu sliboval.

Za těchto okolností je až překvapující, že si Francois Fillon udržuje trvalou voličskou podporu těsně kolem 20 procent. Jeho největší slabinou zůstává, že se ze třetího místa nedokáže odlepit a přiblížit se finálovým pozicím.

Jako největší favorit se tak rýsuje ani ne čtyřicetiletý Emmanuel Macron, který své středově levicové hnutí En Marche založil teprve loni na jaře a který slibuje Francii reformy, které by měly rozhýbat její ekonomiku zatíženou vysokými náklady na rozsáhlý veřejný sektor.

Jako největší poražený z letošních voleb vychází levice, která po pěti letech vládnutí jde do rozhodujícího klání oslabená a hlavně rozdělená. Do voleb, v nichž se zdá, že karty jsou již nějaký čas jasně rozdané, vnáší nejistotu a napětí, zda se v příštích týdnech nestane něco nečekaného tak, jako volby v Nizozemsku tento týden ovlivnila diplomatická roztržka s Tureckem.