Adam Černý: Nejvyšší soud USA Trumpovi vzkázal, že nestojí nad zákonem

Prezidentova reakce byla zlostná, zahořklá a nabubřelá. „Všechno to je politické pronásledování… Za tři a půl roku v úřadu jsem dokázal víc než jakýkoli jiný prezident v dějinách,“ reagoval Donald Trump na svém twitterovém účtu, když Nejvyšší soud Spojených států amerických silnou většinou vynesl dva verdikty týkající se hlavy státu.

Čtěte také

Donald Trump: V čem je problém? Jen jsem nechtěl mít mokrou kravatu

K vleklým tahanicím o zpřístupnění Trumpových daňových přiznání z doby, kdy ještě neúřadoval v Bílém domě, se nejvyšší justiční instance vyjádřila jednoznačně: „Před dvěma sty lety význačný soudce tohoto soudu stanovil, že žádný občan, ani prezident, není vyvázán z obecné povinnosti dodat důkaz, když je k tomu vyzván v rámci trestního vyšetřování.“

Předložit musí

Čtěte také

Vyžaduje loajalitu, ale neumí lidi vést, hodnotí Trumpa jeho bývalí kolegové i magazín New York

Jádro sdělení míří k podstatě charakterizující demokracii. V ní je možno se svobodně a tajně vyjádřit ve volbách, v ní jsou zaručeny svobody projevu a shromažďování, vládne v ní právní stát a o vině a trestu rozhodují nezávislé soudy a – tam míří nejnovější výrok amerického Nejvyššího soudu – před spravedlností jsou si všichni rovni.

Donalda Trumpa muselo zvláště mrzet, že ve špičce justice Spojených států se takto vyslovili i dva její členové, které sám navrhl. Není jediný, kdo se spoléhá, že ten, koho do nějaké funkce navrhnu, se mi také odvděčí. Jaké zklamání, když skóre bylo sedm proti dvěma?

Ale neveřejně

Nejvyšší soud vynesl verdikty dva – v prvním případě nebudou důsledky bezprostřední a ve druhém se prezidentovi nebo spíše jeho právníkům otevírá prostor k manévrování. V prvním případě rozhodl, že Donald Trump musí vydat svá daňová přiznání vyšetřovatelům, kteří zjišťují, zda ještě jako prezidentský kandidát neporušil zákon, když nechal vyplatit prostitutku, aby pomlčela o jejich vzájemném vztahu. Zároveň však rozhodl, že tato daňová přiznání po dobu vyšetřování musí zůstat neveřejná.

Podobně ve druhém případě zakázal, aby se k daňovým přiznáním dostal Kongres, jmenovitě dolní komora ovládaná nyní demokratickou většinou, protože opodstatněnost jejího požadavku musí posoudit nižší justiční instance.

V obou případech Nejvyšší soud uzavřel nebo silně znesnadnil možnost, že by se případná skandální zjištění obsažená v Trumpových daňových přiznáních dostala na veřejnost před listopadovými prezidentskými volbami.

Předseda Syndikátu novinářů ČR Adam Černý|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Ani to však nevymaže význam verdiktu, který stanovil meze současnému americkému prezidentovi spoléhajícímu se na to, že bezprostředním kontaktem se svým stoupenci skrze sociální sítě obejde kdekoho, tedy nejen své rivaly, ale i kritická, nezávislá média. Vzkázal mu, že ani on se nemůže stavět nad zákon. Nasnadě se nabízí logický závěr, zda by podobnou výchovnou lekci nepotřebovaly i jiné hlavy státu.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR