Adam Černý: Mugabeho neslavný odchod
Vítěz se nejlépe pozná jednak podle toho, jak své výhry dosáhl, a podle toho, jak s ní naložil.
Tou optikou nahlíženo vypadal Robert Mugabe, který britskou kolonii známou pod jménem Jižní Rhodesie změnil v nezávislý stát se jménem Zimbabwe, jako politik vyznávající Churchillův slogan: „Urputný v boji, velkorysý ve výhře“.
Čtěte také
Jak jinak vyložit slova čerstvě bývalého partyzánského vůdce z roku 1980: „Včera jste byli našimi nepřáteli, nyní jste naši přátelé“?
Kdyby se této věty držel i později, mohl se stát zimbabwskou verzí jihoafrického Nelsona Mandely smiřujícího někdejší stoupence i odpůrce apartheidu. Protože se tak nestalo, Roberta Mugabeho nyní, když ve svých 95 letech zemřel, provází pověst muže, který sice dokázal získat pro svou vlast nezávislost, ale svou diktátorskou vládou ji přivedl na mizinu.
Přispěla k tomu především jeho bezohledná, svévolná a hospodářsky nekompetentní domácí politika, která na každý neúspěch reagovala ještě větším posilováním státní moci a zvýšeným tlakem na potenciální i skutečnou opozici.
Chuť zůstat u moci
Čtěte také
K útlaku se Mugabe rozhodl brzy po svém nástupu k moci. V roce 1982, ještě když byl předsedou vlády a ne hlavou státu, zůstalo po zásahu armády v provincii Matabeleland, zázemí Joshuy Nkoma, dříve druha ve zbrani a poté politického rivala, na 20 tisíc mrtvých.
Slova o usmíření vystřídal tlak na tisíce bílých farmářů s jednoduchým cílem, nahradit vlastníky prosperujících polností bývalými bojovníky za nezávislost, kteří tak měli dostat spravedlivé odměny. Důsledkem byl ekonomický propad země, protože noví vlastníci nedokázali hospodařit jako jejich předchůdci.
Chuť zůstat u moci velela ovládnout domácí politiku tak, aby se volby sice konaly, ale podle sloganu připisovaného sovětskému vůdci Stalinovi, že „není důležité, kdo hlasuje, ale kdo sčítá hlasy“.
S takovýmto receptem a s pevně kontrolovanými bezpečnostními složkami a armádou vydrželo mnoho autokratů a Robert Mugabe v tomto ohledu dosáhl neúctyhodného výkonu, protože o moc přišel až před dvěma lety.
Na jaře 2017 se proti němu postavily armádní špičky, a to ne proto, že by muži s generálskými epoletami sdíleli rozhořčení obyvatel, ale proto, že se obávali snahy prezidentské choti Grace Mugabeové převzít moc po svém o 40 let starším manželovi a zajistit si tak podmínky pro další léta v luxusu, kterým tolik pobuřovala její chudé spoluobčany.
Když Mugabe před dvěma lety padl, lidé na ulicích se objímali s vojáky z radosti, že zemi čekají lepší časy. Dnes má moc pevně rukou jeho nástupce Emmerson Mnangagwa, bývalý generál s přezdívkou „Krokodýl“.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
