Adam Černý: Mraky nad evropským jubileem

Nejlépe je to vidět na summitu, na němž se tento víkend v italské metropoli sejde sedmadvacet prezidentů a premiérů, aby si slavnostně připomněli 25. březen 1957, kdy byly v Římě podepsány smlouvy, jež se staly základem následující evropské integrace.

Všechny slavnostní tóny a projevy nebudou moci přehlušit zjevné potíže. Nelze vůbec přehlížet, že zastoupeno bude 27, a ne všech aktuálních 28 členů Evropské unie, protože britská premiérka Theresa Mayová příští týden oficiálně odstartuje jednání o odchodu Spojeného království. Už to samo o sobě má vysokou symbolickou hodnotu.

Stejně tak nelze přehlížet, že dvě velké krize, eurozóny a migrační, se sice podařilo utlumit, ale že ani zdaleka nejsou vyřešeny a mohou se tedy v nějaké podobě vrátit.

Vrátit se k původnímu smyslu

Obě krize navíc odhalily nejednotu uvnitř Evropské unie, kde jsou patrné skupiny členů s rozdílnými zájmy, kdy například usilují o další integraci, což se týká hlavně členů eurozóny, a jiné spojuje kritika společné imigrační politiky.

Přípravy na summit EU v Římě|foto: ČTK/AP, Alessandro Di Meo,ČTK

Tyto rozdíly ve větší či menší míře tu existují již nějaký čas, takřka každý dnes například už ví, co to znamená být takříkajíc v Schengenu, anebo mimo něj, což se velice dobře pozná, jestli na letišti musíte sáhnout pro pas, anebo ne.

Když takové rozdíly nelze překlenout, je lepší si je přiznat a naučit se s nimi žít. Právě o to usilují návrhy pěti možností dalšího vývoje, s nimiž před několika týdny přišel Jean-Claude Juncker a stejným směrem ukazuje nedávné společné prohlášení čtyř největších zemí sedmadvacítky, Francie, Itálie, Německa a Španělska, z Versailles. Tam všude zněla slova o vícerychlostní Evropě.

Po dobu slavnostních projevů v Římě se bude každý ze sedmadvaceti prezidentů a premiérů sám pro sebe zamýšlet, kam by měla jeho země směřovat a jaké je její místo na politické mapě kontinentu. Nutně se tak bude muset každý z nich vrátit k původnímu smyslu, původním důvodům, proč se zakládající smlouvy před 60 lety podepisovaly.

Pokud si dobře prohlédnou tu dnešní mapu, kdy se Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa starému kontinentu vzdalují a kdy vidí asertivní politiku putinovského Ruska, je zjevné, že Evropa má šanci obstát jen tehdy, pokud se dokáže držet pohromadě a ne se rozpadnout na jednotlivé části.