Adam Černý: Michel Barnier, politik s mnoha trumfy a jednou slabinou
Málokdo se v evropské politice může vykázat tak působivým životopisem jako Francouz Michel Barnier, který oznámil, že se chce příští rok na jaře doma ucházet o prezidentský úřad. Několikanásobný ministr, dvojnásobný unijní komisař a také hlavní vyjednavač se Spojeným královstvím o jeho odchodu z Evropské unie nemusí na mezinárodní úrovni své kvality dokazovat.
S politikou vyrostl, poprvé k ní přičichl už jako čtrnáctiletý, když se v roce 1965 zapojil do kampaně podporující prezidentskou kandidaturu Charlese de Gaullea, a poslancem se stal už v sedmadvaceti letech.
Čtěte také
V Barnierův prospěch mluví nejen jeho zkušenosti, pečlivost a pověst člověka schopného dohadovat obtížné kompromisy. V jeho úvahách jistě hrál roli stav francouzské politické scény, kde se předpokládá, že jaro 2022 zažije reprízu duelu z roku 2017, takže ve finále prezidentské soutěže by proti sobě měli stanout Emmanuel Macron, nyní jako hlava státu, a šéfka populistické pravice Marine Le Penová.
Tato perspektiva přehlíží, že před pěti lety se dlouhou dobu zdál favoritem kandidát tradiční pravice, bývalý premiér Francois Fillon – jeho vyhlídky pohřbilo odhalení, že své rodinné příslušníky fiktivně zaměstnával jako poslanecké a senátorské asistenty.
Vlastenec a Evropan
Barnier sází na to, že ve volbách stane jako společný kandidát tradiční pravice, která po úspěchu v regionálních volbách cítí svou příležitost. Má kvality a zkušenosti, které se dají těžko zpochybňovat, ale má jednu citelnou slabinu.
Čtěte také
I o něm jako o mnoha jiných politicích platí, že kdo hodně pracuje v evropské politice, vytrácí se z očí ve své vlasti, jak leckdy s překvapením zjistili například i leckteří pracovití čeští europoslanci. Proto si na Barnierovo jméno spíše vzpomenou mnozí Britové, kteří prožívali měsíce a měsíce se vlekoucí jednání o brexitu, ale Francouzové si „svého muže v Evropské unii“ vybaví stěží.
Michel Barnier si tento hendikep nepochybně uvědomuje, je však přesvědčen, že ho může překonat už během podzimu, kdy strana tradiční pravice, nyní nesoucí jméno Republikáni, bude vybírat svého kandidáta pro prezidentské jaro. Už nyní se vymezuje jak vůči Le Penové, tak vůči úřadujícímu prezidentu Macronovi, jehož stranu Republika na pochodu oslabily opakované poslanecké dezerce.
Barnier do popředí staví témata, která mají oslovit domácí publikum. Prezentuje se jako „vlastenec a Evropan“ a po zkušenostech se sociálními bouřemi, jako byly protesty „žlutých vest“, a s přílivem přistěhovalců kolem roku 2015 slibuje obnovit autoritu státu a zavést několikaleté moratorium na imigraci. Aby mohl o všech svých plánech přesvědčit francouzské voliče, ještě dříve bude muset přesvědčit konkurenty v jeho vlastním táboře, aby mu vyklidili pole.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
