Adam Černý: Krajní pravice ve Francii zbrojí na volební test

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Německá kancléřeka Angela Merkelová a francouzský prezident Francois Hollande

Začínající jaro francouzskou levici vůbec netěší. Po dvou letech u moci je její prezident Francois Hollande ve srovnání se svými předchůdci na historicky nejnižším stupni popularity a nyní jeho osobně i vládu čeká nepříjemný test.

Obecní volby, jejichž první kolo se koná tuto neděli, sice stejně jako v jiných zemích dokáže ovlivnit výkon konkrétních starostů, a to tím spíše, že ve Francii jsou podobně jako hlava státu voleni přímo. Pokud se však potvrdí předpovědi průzkumů veřejnosti a levice neobhájí svá četná vítězství v řadě měst z doby před pěti lety, kdy vládla pravice, prezident Hollande bude muset udělat to, co již řadu měsíců odkládá, poskládat novou vládní sestavu.

Výměna premiéra patří k nejobvyklejším manévrům francouzských prezidentů v nesnázích, v Hollandově případě lze však důvodně pochybovat, že by mu mohla pomoci vylepšit dlouhodobě nízké skóre. První důvod je personální a druhý hospodářský.

Pokud by Francois Hollande do Palais Matignon nastěhoval například stoupající hvězdu socialistů, dosavadního ministra vnitra Manuela Vallse, jen by posílil konkurenta ve vlastním táboře. A pokud naopak jmenuje nějakou méně výraznou figuru nebo dokonce ponechá ve funkci dosavadního premiéra Ayroulta, nepopulární vládě, ani sobě nijak neprospěje.

Jestliže perspektivy vládnoucí levice by mohl zachránit jen překvapivý úspěch v podobě zisku druhého největšího města Francie, Marseille, neměla by se už nyní radovat klasická pravice, která od porážky Nicolase Sarkozyho před dvěma lety sedí v lavicích opozice? Svaz pro lidové hnutí, jak se nazývají dnešní dědicové gaullismu, však sužuje chronická choroba, vnitřní spory živené osobními rivalitami předáků, kteří už nyní přemýšlejí, koho z nich by volby v roce 2017 mohly vynést až do Elysejského paláce.

Marine Le Penová, šéfka francouzské krajně pravicové Národní fronty

Kdo se však příliš brzy chystá na budoucí úspěch, toho může předběhnout někdo jiný. Ve Francii se na svou výjimečnou příležitost letos těší krajně pravicová Národní fronta a její šéfka Marine Le Penová již několik let používá méně vyhrocenou rétoriku a do volebního programu s ohledem na hospodářskou krizi cíleně zahrnuje sociální témata.

Až dosud platívalo, že pokud do druhého kola spolu s kandidáty klasické levice i pravice postoupili i zástupci krajní pravice, jejich konečné výhře zabránila bariéra republikánské fronty, podobně jako v roce 2002 spojené hlasy levice i pravice rozhodly o výhře Jacquese Chiraka nad otcem Marine Le Penové. Letos se na tuto mechaniku nelze spolehnout. Proto nelze vyloučit, že Francie letos na jaře zažije nejen debakl levice, ale hlavně prvního starostu z řad krajní pravice.