Adam Černý: Juncker rýsuje příští varianty Evropské unie
Jean-Claude Juncker si v čele Evropské komise vysloužil etiketu bruselského byrokrata navzdory tomu, že většinu své politické kariéry, dobrých osmnáct let, netrávil jako úředník, ale jako lucemburský premiér, který opakovaně vyhrával volby tak přesvědčivě, že by se o tom těm, kteří mu nyní nemohou přijít na jméno, ani nemohlo zdát.
Po necelých třech letech v čele Komise se rozhodl představit sedmadvacítce možnosti, ze kterých by si mohla vybrat, až se bude rozhodovat, jak dál po referendu, které loni v červnu Spojené království nasměrovalo mimo Evropskou unii.
Předseda Komise si dal záležet, aby jeho nabídka vypadala neutrálně, a proto zahrnovala celou škálu možností od zúžení unie na prostou zónu volného obchodu až po vizi podobnou federalismu.
Protože i v současné evropské politice jsou krajnosti málo pravděpodobné, ve skutečnosti se budou členské země rozhodovat mezi prodloužením současného stavu, anebo větší vnitřní diferenciací neboli posílením již fakticky existující vícerychlostní unie, kdy některé země například používají společnou měnu, a jiné si mezi sebou zrušily hraniční kontroly a ještě jiné se nerozhodly ani pro jednu z těchto možností.
Součást „pevného jádra“
Už nyní je zřejmé, že ty země, které před šesti desítkami let začínaly s evropskou integrací, v ní budou chtít pokračovat. Ty další se budou muset rozhodnout, zda se k nim přidají, anebo zda dají přednost volnějšímu propojení.
Rozhodovat se bude i Česko, které bude muset vzít v potaz, že právě s těmito zeměmi má nejrozsáhlejší obchod. Není vyloučeno, že si ho bude možno udržet i při volnějším napojení, ale pouze pod podmínkou, že se smíří s tím, že bude i nadále závislé na eurozóně, jejíž vnitřní pravidla však nebude moci zvenčí ovlivňovat.
Z dlouhodobé perspektivy by pro Česko bylo výhodnější být co nejblíže anebo přímo součástí „pevného jádra“ evropské politiky, a to jak z ekonomických, tak ze strategických a bezpečnostních důvodů. Jen tak bude mít šanci udržet a posilovat své propojení se západní, dosud stále vyspělejší a bohatší částí kontinentu.
Protože spojenecké svazky bývají spolehlivější, pokud se opírají o vzájemnou politickou, hospodářskou a kulturní provázanost a protože jen tehdy členské země ať už Evropské unie, anebo Severoatlantické aliance budou považovat za přirozené hájit jedním dechem zájmy své i zájmy všech jako celku.
Tak zkušený politik jako Jean-Claude Juncker by patrně nikdy veřejně nevyložil důsledky všech variant, které dal sedmadvacítce k úvaze. Ale je takřka jisté, že právě takovou debatu chtěl svým vějířem nabídnutých možností vyvolat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
