A přece se točí

10. červenec 2002

Hodilo by se to přinejmenším jako námět pro trochu druhořadý, středně akční film, odehrávající se v prostředí zkorumpovaných nositelů tajemství, pokud možno státních. Vzhledem k tomu, že je to příběh skutečný, vypadá to jen na běžnou českou ostudu, jejíž trvání nepřekoná běžné stádo jepic. Za zaznamenání však stojí...

V době, kdy jsou zraky národa upřeny na vznikající novou vládu a přestavěnou Poslaneckou sněmovnu, poněkud zapadá informace o tom, že po nějakých čtyřech a půl letech se soudně uzavřel případ bývalého příslušníka jedné z tuzemských tajných služeb, konkrétně té Bezpečnostní informační - Romana Hrubanta.

Uzavřel se čekaným, i když hodně neobvyklým způsobem, o kterém se může jen ve snu zdát každému obviněnému. V závěrečném líčení totiž sám žalobce žádal, aby obviněný byl zproštěn viny!

O co šlo: V listopadu 1997 pověřil tehdejší šéf Bezpečnostní informační služby své zaměstnance vyšetřením úniku tajných informací z BIS-ky směrem k politikům, především pak směrem k představitelům tehdy ještě opoziční sociální demokracie. O celé akci, podle dostupných materiálů, tehdy vědělo jen pět lidí.

V únoru 1998 dospěl Roman Hrubant k závěru, že k úniku informací k sociálním demokratům skutečně dochází. Za podezřelé tehdy považoval čtyři důstojníky tehdejší BIS-ky: Tomáše Kadlece, Martina Hejla, Petra Zemana a Ivana Třísku. Všichni toto obvinění popřeli.

V červnu 1998 se sociální demokraté dostali k moci. Vyšetřování úniku informací bylo zastaveno. Podezřelí důstojníci civilní kontrarozvědky získali po volbách významná postavení v bezpečnostních složkách. Tomáš Kadlec například řídí až do dneška Národní bezpečnostní úřad, tedy instituci, která se (kromě jiného) zabývá prověřováním osob, jež přicházejí do styku s tajnými až supertajnými dokumenty. V souvislosti s různými nejasnostmi ohledně udělování příslušných prověrek bylo nedávno kolem Národního bezpečnostního úřadu i jeho šéfa Kadlece hodně hlučno.

Po volbách v roce 1998 se osobou Romana Hrubanta začala zabývat police, která předala inspekci Bezpečnostní informační služby materiály, které měly dokazovat jeho údajnou nezákonnou činnost. V září 1999 byl Roman Hrubant zatčen a obviněn z vydírání, leasingových podvodů, zpronevěry a výtržnictví. Byl okamžitě zproštěn výkonu služby v BIS a hrozilo mu až 12-tileté vězení. Následně policie a sněmovní komise pro kontrolu BIS dospěly k závěru, že k usvědčení lidí v kauze úniku materiálů z BIS-ky k sociálním demokratům nejsou důkazy.

Ve vazbě strávil Roman Hrubant sedmnáct měsíců a v únoru 2001 byl na kauci 200.000,- Kč propuštěn. Přišel o prestiž, o zaměstnání, o svobodu, o docela služný výdělek, a nejspíš také (jako většina lidí, kteří se o případ mohli zajímat) o iluze.

Při soudním líčení policie nezveřejnila jméno osoby, která měla jako první předat informace o Hrubantových prohřešcích, tajná služba, i když nechala případ inspekčně prošetřit, zase tvrdí, že nikdy netrvala na Hrubantově vině. Státní zástupce, jak už řečeno, ve finále vzal zpět celou obžalobu.

V běžné češtině se dá říct toto: bývalý příslušník BIS Roman Hrubant splnil svůj úkol - objevil informační kanál, kterým z tajné služby proudily informace k představitelům ČSSD. Za to byl - nejspíš jako nepohodlný svědek - odklizen a ke cti vytvářeného právního státu slouží, že nebyl odstraněn navěky a beze stop, nýbrž že se mu dostalo jistého zadostiučinění v podobě osvobozujícího rozsudku.

Doplňková informace k jeho případu se ( v denním tisku) smrskla na několikařádkové oznámení o jiné kauze. Advokát Stanislav Devátý (mimochodem, zastupoval u soudu také Romana Hrubanta) se podle rozhodnutí Městského soudu v Praze musí omluvit současnému řediteli Národního bezpečnostního úřadu Tomáši Kadlecovi . Stanislav Devátý o Kadlecovi před třemi lety v diskusním pořadu jedné rozhlasové stanice řekl, že svou nynější funkci získal jako bývalý zaměstnanec BIS nečestným způsobem. Za konkrétní výrazy - podle Devátého Kadlec tehdy jako zaměstnanec BIS-ky špinil, intrikoval a donášel politikům - se advokát Devátý omlouvat, podle rozhodnutí soudu, nemusí.

rse@rozhlas.cz

Spustit audio

Více z pořadu