V ruské armádě snad začnou působit vojenští kaplani
Institut vojenských kaplanů funguje už po dlouhá léta, ba staletí ve většině velkých armád světa. Výjimku v tomto ohledu tvoří armáda čínská, severokorejská a také ruská. V tom posledním případě by se to ale brzy mohlo změnit. Rozhovor Rádia Svoboda s petrohradským protojerejem Alexandrem Stěpanovem poslouchal Libor Dvořák.
Spolupráce Ruské pravoslavné církve s armádou není ničím novým. Ve všech velkých eparchiích už fungují zvláštní oddělení pro spolupráci s ozbrojenými složkami. Právě ty zřejmě budou už v blízké budoucnosti formovat sbor ruských vojenských kaplanů. Přestože však zásadní rozhodnutí už bylo přijato a schváleno, zatím není jasné, jak bude celý mechanismus fungovat. Neví se zatím dokonce ani to, zda tito vojenští kaplani budou působit jen v armádních jednotkách, či zda zároveň budou mít na starosti ještě nějakou civilní farnost.
Z hlediska Alexandra Stěpanova je kněžská služby u armády velmi specifická. Podle něj je v ozbrojených silách aktivně praktikujících věřících zhruba stejně jako ve zbytku populace, tedy 5-7 %. Ze znalostí zvyků v ruské armádě se obává, že vojáci prostě dostanou nástup, kolektivně budou pokřtěni, kolektivně se odeberou k bohoslužbě a podobně. Reglementovaný styl života, který je v ruské armádě samozřejmostí, bude podle otce Alexandra kaplanovi působit značné starosti: Mohlo by se mu stát, že k němu na rozdíl od civilního života přijdou i ovečky z donucení, asi jako v sovětských dobách na politické školení. Dobrý kněz ale i podobnou nesnáz jistě překoná.
Situace lidí, kteří jsou ve své činnosti přímo ohroženi na životě a z jejichž poslání mimo jiné vyplývá, že mají a musejí i zabíjet, je opravdu zvláštní a z hlediska víry snad i schizofrenní. Přesto otec Alexandr připomíná známý aforismus, že „ve válce není nevěřících“ a že to jistě platí i o ruské armádě. Proto se průběh bohoslužby pro ruské vojáky od té civilní nijak zvlášť lišit nebude. Na otázku, zda se přikázání „nezabiješ“ u armádních kaplanů bude či nebude uplatňovat, protojerej Stěpanov odpověděl, že samozřejmě ano, ale že armádní duchovní vojáky povedou k tomu, aby nezabíjeli zbytečně. Ontologicky však církev podle něj nikdy netvrdila, že zabíjení, byť ve válce, je oprávněné. S námitkou, že zabíjet je hřích, otec Alexandr souhlasil, ale jedním dechem dodal: „Prakticky není hříchu, který by se nedal odpustit.“
