Žvýkání není jen pro savce

30. květen 2012
Monitor

„Živá zkamenělina“ tuatara žvýká svou kořist zcela jiným způsobem než všechna žijící zvířata. Ukázal to počítačový model britských vědců.

Někteří plazi polykají kořist vcelku, jiní se ji pokoušejí alespoň trochu zpracovat opakovanými kousacími pohyby. Výjimkou je tuatara neboli haterie novozélandská (Sphenodon punctatus), která si kořist dokáže naporcovat jako nožem na steaky. Žije na 35 ostrůvcích roztroušených u pobřeží Nového Zélandu a nedávno byla reintrodukována i na jeho pevninu. Tuatary, které se od druhohor prakticky nezměnily, se živí hmyzem, malými plazy a příležitostně i mláďaty mořských ptáků. Britští vědci vytvořili počítačový model čelistí tuatary. Na něm je patrné, že dolní čelist během žvýkání klouže dopředu mezi dvěma řadami ostrých horních zubů. Zvláštní tvar čelistního kloubu přitom umožňuje, aby čelist při pohybu vpřed lehce rotovala kolem své podélné osy. „Řezání“ potravy je tak velmi efektivní.

<p><iframe width="610" height="343" src="https://www.youtube.com/embed/4Aeu5iBJ5zY" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></p>

Žvýkání tuatary je podle vědců relativně komplexní, ale její metabolismus se neliší od jiných plazů. Ikonický plaz z Nového Zélandu tak vyvrací rozšířený názor, že pokročilé zpracování potravy v ústech se vyskytuje jen u savců a souvisí s jejich výkonným metabolismem. Způsob, který si tuatara porcuje potravu, je mezi žijícími zvířaty unikátem. 160 milionů let staré fosilie jejích příbuzných z Evropy a Mexika však naznačují, že v době dinosaurů byl mnohem rozšířenější.

Zdroj: University College London

autor: redakce ČRo Leonardo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.