Zvrat v aféře Kořistka

Naopak ministra vnitra František Bublan trvá na tom, že Kořistka mluvil pravdu. Podle ministra musí test vyhodnocovat odborník a ne státní zástupce. I tato polemika přes média dokazuje, jak se na kauzu Kořistka čím dál tím více nabalují emoce, které celý případ posouvají spíše do roviny politické než čistě trestně právní. Kdyby tomu bylo jinak, zdrželi by se politici, policisté i státní zástupci komentáře a počkali by na důkladné vyšetření celé aféry. S výsledky by pak seznámili veřejnost. Průběh kauzy Kořistka by tedy měl být takovýto. Policisté by zahájili šetření, ve kterém by shromažďovali důkazy pro tvrzení, že se pánové Dalík a Večerek pokusili uplatit Kořistku, aby svrhnul vládu. Policisté by na základě vyšetřování dospěli k názoru, že Dalík a Večerek se provinili a že by bylo dobré na ně uvalit vazbu. Státní zástupce by tento návrh v klidu posoudil a řekl by, že jejich názor zcela nesdílí. Konkrétně by nesouhlasil s vazbou pro oba jmenované. Ostravské krajské státní zastupitelství by případně dosavadní postup prošetřilo a dospělo třeba k závěru, že není důvod Dalíka s Večerkem stíhat. Tím by celý případ mohl skončit v rovině tvrzení proti tvrzení a pro nedostatek pádných důkazů by se mohla kauza uzavřít.

Veřejnost by si pak mohla vybrat, komu bude více věřit. Problém je v tom, že celá kauza má zatím velmi nestandardní průběh. Odstartoval ji nešťastný výrok ministra vnitra Bublana, že by bylo nejlepší použít vyšetření na detektoru lži. Podobný návrh by se spíše čekal buďto od aktérů kauzy nebo od vyšetřovatele. Ministr vnitra by rozhodně neměl radit policistům, jak mají v konkrétních případech postupovat. Zvlášť pokud jde o kauzu tak politicky citlivou. Samozřejmě ke klidnému průběhu vyšetřování nepomohly ani výkřiky občanských demokratů o grosstapu. Když se k tomu přidá potupné vytahování tzv. nepřímých svědků na obou stranách, výkřiky o nátlaku na některé z nich ze strany policistů, bylo by s podivem, kdyby celý případ dospěl k závěru, který by nikdo nezpochybnil. A protože je jasné, že se inkriminované schůzky s nabízením úplatku zúčastnili pouze Kořistka s Dalíkem a Večerkem, a že tato schůzka nebyla zdokumentována zpravodajskou technikou, zůstane patrně u tvrzení proti tvrzení. V obecné, nikoli právní, rovině měl vnést více světla do případu detektor lži.

V současné době může mít Kořistkovo vyšetření na něm vypovídací hodnotu pouze za podmínky, že výsledek bude veřejně publikován. Samozřejmě nejlépe s komentářem hned od několika znalců, pokud možno vybraných oběma protiřečícími si stranami. Jinak jde o informaci zcela nepodstatnou. Výsledek vyšetření na detektoru lži totiž veřejně oznámil pouze Kořistka. Podle očekávání prý nelhal. Potíž je v tom, že se neví, na jaké otázky Kořistka odpovídal a jak skutečně reagoval. I laikovi musí být jasné, že velmi záleží na formulaci dotazů.

Je rozdíl mezi odpovědí na dotaz, zda se na schůzce mluvilo o úplatku, nebo, zda mu bylo naprosto vážně nabízeno deset milionů korun za svržení vlády. Rovněž by bylo zajímavé zjistit, zda se mezi dotazy objevil nějaký týkající se případného tlaku, včetně sankcí, z řad vládní koalice, aby za všech okolností podpořil nově se tvořící kabinet. Zkrátka různých dotazů, včetně těch směřujících například na okolnosti vzdání se mandátu Kořistkova předchůdce Bielesze, mohla být celá řada. A hodně záleží na tom, které a jakým způsobem byly položeny. Proto momentálně nelze jednoznačně tvrdit, o čem test pravdomluvnosti Kořistky vlastně vypovídá.

V rovině spekulací zatím zůstává rovněž to, zda se policisté svojí horlivou prací chtěli zavděčit bývalému ministrovi vnitra a současnému premiérovi. Nebo zda naopak krajské státní zastupitelství v Ostravě jde na ruku šéfovi občanských demokratů a patrně budoucímu premiérovi. Olej do ohně podobných spekulací pak může přilévat Topolánkův obrat ve vztahu k nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešové. Ještě před několika měsíci ji Topolánek de facto vzkazoval, že až se dostane k moci, odvolá ji. V těchto dnech se s ní setkal a za své výroky se omluvil.

Zkrátka průběh kauzy Kořistka dokazuje nezdravé poměry v České republice, kde není příliš složité politicky ovlivňovat některé kauzy a tím de facto mařit jejich objektivní vyšetřování