Zvířata na lavici obžalovaných
Zvířata jsou společníky lidí od nepaměti. Nacházíme je na malbách v jeskyních i v legendách, na erbech i v písemných pramenech. Vystupují jako oběti, jako potrava, ale i jako pomocníci či společníci lidí. Nesmazatelný otisk zanechala také v soudních spisech.
Od středověku se postavení zvířat značně proměnilo. Dříve se objevovala v legendách jako zdroj slávy, připomeňme Jiřího draka, Bivojova kance nebo Bruncvíkova lva. Patřila také do kronik, kdy se například malý Václav II. chlubil své nastávající dovednostmi, které už ovládá jeho krahujčice. Písemné prameny přitom odhalují také roli zvířat při právních procesech.
JUDr. Hana Müllerová, PhD. z Ústavu státu a práva AV ČR, která přednáší také na Katedře právě životního prostředí Právnické fakulty Univerzity Karlovy, se zaměřila na značnou proměnu postavení zvířat od středověku. Mnohé napověděl příspěvek historického magazínu Zrcadlo s premiérou 28. prosince 2012.
Prase jako největší hříšník
Kdo byl největší zvířecí hříšník v právních dějinách? Nalézt správnou odpověď nemusí být tak snadné, jak se na první pohled zdá, protože se nám dochovalo velmi málo písemných pramenů. Navíc dostupné materiály pochází ze zahraničí, především Francie a Švýcarska. Zda se podobné procesy odehrávaly také u nás, se můžeme pouze domnívat. Na zkreslení výsledku se do jisté míry podílí také fakt, že šlo o dva na sobě nezávislé soudní systémy. Konkrétní zvíře patřilo soudům světským, škůdce řešily soudy církevní. Přes všechny výše zmíněné komplikace si pověstného Černého Petra vylosovalo prase, následované v těsném závěsu škůdci všeho druhu.
Ač nám dnes odpovědnost kladená na zvířata přijde přinejmenším podivná, dějiny díky ní nabízí mnohdy kuriózní historky. Zkuste si například představit, že jdete kolem liduprázdného pole, u kterého bude stát muž a z plna hrdla křičet kamsi do prostoru, že se všichni musí toho a toho dne dostavit k soudu. Toto na první pohled zcela nepochopitelné jednání bylo předvoláním škůdců. Právní procesy se zvířaty totiž probíhaly podle úplně stejných regulí jako s lidmi. Byly stejně finančně náročné, uzavřené písemnými rozsudky a zvířata měla vždy svého obhájce. Přestože se škůdci k soudu ani po výzvách nedostavili, měli zde v obhájci své „zastání“.
Pes lupičem
Zvířata figurují v různých formách záznamů. Jednu prasnici najdeme například v soupisu vězňů, který vězeňský správce ve Francii sepsal k 16. říjnu 1408: „Dále jedna prasnice, uvržená do žaláře 24. června a držená tam do 17. července, kdy byla oběšena pro vraždu a zabití malého dítěte.“ Zatímco dnes je při podobném zranění „na vině“ lidská neopatrnost, dříve byla trestně odpovědná zvířata. V zaznamenaných případech tak nacházíme skutečné rarity, jako popis osudů psa, který byl plnoprávně odsouzen za loupežné přepadení. Přitom od této absurdní soudní události neuplynulo ani 100 let. Zapsaná je totiž k roku 1906.
Myší advokát
Samostatnou kapitolou je sama obhajoba „provinivších“ se zvířat. Na obhájce měli právo jednotlivci i skupiny škůdců. Nejčastěji obhájci aplikovali fakt, že i obžalované zvíře či škůdce, stvořil bůh a boží záměr nelze soudit jako špatný. Dokonce najdeme zprávy o procesech s larvami chroustů, kde obhájce argumentoval tím, že jsou to přece jen hmyzí děti, což byl mělo být bráno jako polehčující okolnost. Zvířata u soudů nevyhrávala, ale jeden soudní proces se svou obhajobou zapsal do pramenů mnohem významněji než ostatní.
Případ se odehrál ve francouzském městě Autun v roce 1522. Na lavici obžalovaných se měly ocitnout škodící myši, které se rozhodl obhajovat Bartholomeo Chassenée. V tomto případě můžeme skutečně hovořit o obhajobě, protože do dění zapojil různé právní kličky. Už při prvním soudním stání, ke kterému se myši pochopitelně nedostavily, argumentoval tím, že předvolání bylo nedostatečné a nedostalo se ke všem myším diecéze. Soud měl podle něj předvolání zopakovat takovým způsobem, aby se dostal ke všem myším. Této žádosti bylo vyhověno a proces pokračoval v dalším termínu, kdy se opět myši nedostavily. Tehdy obhájce přišel s tvrzením, že jeho svěřenkyně dostaly příliš krátkou lhůtu a nemohly náročný přesun z pole k soudu stihnout. I v tomto případě soud obhájci vyhověl. Při třetím pokusu o soudní proces, kdy se opět myšky nedostavily, přišel Chassenée s tím, že v kraji žije příliš koček a přesun do soudní síně je pro myši nebezpečný. Dokonce požadoval, aby soud zařídil, aby všechny kočky byly zajištěny, ale to už soudu došla trpělivost a myši byly odsouzeny v nepřítomnosti.
Touha po spravedlnosti měla a má různé formy. Možná se někdo v budoucnu bude usmívat nad procesy, které probíhají dnes stejně, jako se my usmíváme nad případy, které oprášila doktorka Hana Müllerová z Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
