Zuby bolely už v prvohorách

Po přechodu na souš se zuby a lebky předků moderních plazů adaptovaly na jinou rostlinnou i živočišnou potravu. Primitivní chrup s relativně volně uloženými zuby, které se kontinuálně obměňovaly, byl nahrazen evoluční novinkou: zuby, které byly pevně připojeny k čelistem a které se obměňovaly jen málo nebo vůbec. Novinka byla evolučně úspěšná, ale měla i svou stinnou stránku. Dokazuje to fosilie plaza Labidosaurus hamatus, který žil v období permu před 275 miliony let v Oklahomě.

Labidosauři byli v Severní Americe na konci prvohor hojně rozšíření a dosahovali délky kolem 75 cm. Jejich čelisti obsahovaly kónické zuby, které se hodily jak k drcení živočichů vybavených schránkou, tak ke zpracování tvrdé rostlinné potravy. Vědci z Torontské univerzity při zkoumání dobře zachovalých fosilií z Oklahomy narazili na čelist, ve které chybí několik zubů. Skenování výpočetní tomografií odhalilo stopy abscesu a eroze kostní tkáně. Úporná bolest, kterou zvíře muselo trpět, byla podle vědců následkem ztráty schopnosti obměňovat jednotlivé zuby. Pokud se některý z nich těžce opotřeboval nebo poranil, byla pravděpodobnost infekce zubní dřeně ústními bakteriemi a následného zánětu daleko vyšší než u plazů, kteří své zuby průběžně obměňovali.

Zdroj: University of Toronto at Missisauga, Naturwissenschaften