Zpovědník vrahů. Vzpomínky psychologa a znalce Slavomila Hubálka, který mluvil s mordýři i estébáky

Zpovědník vrahů, jak se přezdívalo Slavomilu Hubálkovi (1947–2013), pracoval na mnoha mediálně známých trestních kauzách jako znalec nebo psycholog. Začínal s léčbou sexuálních deviantů a krátce se angažoval v politice. 

Nejznámější se ale stal jako soudní znalec. Vypracoval například posudek v kauze manželů Stodolových nebo v kauze heparinového vraha Petra Zelenky. Zabýval se případem takzvaných vlčích dětí, dvou chlapců, které jejich rodiče vychovávali v naprosté izolaci.  

Nikdo jiný ve své době nestrávil tolik hodin tváří v tvář vrahům, kterých poznal ve své praxi víc než sto. „Vůči lidem, jež vyšetřuji, neprožívám negativní emoce, byť spáchali cokoli, a snažím se pochopit, proč tak nesmyslně lžou,“ řekl jednou o práci soudního znalce.  

Hubálek zemřel náhle v roce 2013. Krátce předtím mu vyšla autobiografie Zpovědník vrahů.

Slavomil Hubálek mluví o případu takzvaných vlčích dětí|foto:Alžběta Švarcová, Český rozhlas

Ve svém vyprávění se vrací jak do dětství, tak do studentských let a do období povinné vojenské služby. V další části, kterou uslyšíte jako druhou kapitolu Radioknihy, Hubálek vzpomíná na začátky práce se sexuálními devianty. 

Následně se Hubálek dostává do roku 1989, jenž dal nový impulz i jeho profesní dráze. Připomíná tehdejší svévolné zacházení se státním majetkem a to, jak to celé souviselo s narůstajícími vraždami zbohatlíků. Jako mluvčí ministra zdravotnictví mohl nahlédnout i do způsobu práce Státní bezpečnosti. 

„Vrahové pozvolna prostoupili můj život. S určitým cynismem lze říct, že rozmach toho nejhrubšího násilí kopíroval v naší zemi dobu, kdy docházelo k největším majetkovým přesunům,“ popsal.

Poté se Hubálek soustředil na kariéru soudního znalce a spolupracoval s kriminalisty. A také začal poskytovat psychologické poradenství.