Znovu se stupňují rozbroje komunit v Severním Irsku

K násilnostem ve městě došlo poté, co 11.července před půlnocí utvořila policie kordon oddělující nacionalistickou proirskou část města kolem ulice Broadway a loyalistickou probritskou čtvrť v okolí známé ulice Donegal Road. Tam skupiny místních loyalistů slavily zapálením tradičních ohňů předvečer 12. července, tedy výroční den známé bitvy na řece Boyne v roce 1690, kdy protestantský princ William Oranžský zvítězil nad vojsky katolického anglického krále Jakuba II. Od tohoto výročního dne také v provincii každoročně tradičně pochodují ulicemi probritských protestantských čtvrtí měst příslušníci tzv Oranžského řádu v tmavých oblecích s oranžovými přehozy a v buřinkách, což provokuje místní proirské katolické nacionalisty.

V Belfastu došlo oné noci k bitkám zhruba dvou stovek mladistvých nacionalistů s policií, provokovaných staršími osobami a házení kamenů na policisty se zúčastnily i sotva desetileté děti, které se přitom fotografovaly aparáty mobilů a chlubily se vrstevníkům. Demonstranti házeli na policii zápalné lahve a bylo zapáleno i několik automobilů a nepokoje se přenesly i na dvě další místa ve městě. Zároveň někdo z davu na policisty vystřelil a tři z nich zranil. Policie pak nepokoje zvládla za pomoci vodních děl a obušků, i když desítky z nich byly lehce zraněny během potyček. Násilnosti ovšem pokračovaly po následující tři noci a byly podle policie i představitelů proirské strany Sinn Fein ve vládě provincie dál provokovány odštěpeneckými elementy bývalé teroristické Irské republikánské armády.

Policie zatkla celkem sedm osob a studuje videozáznamy, aby identifikovala údajných zhruba dvanáct vůdců nepokojů a čekají se další zatčení. Potenciálně nejnebezpečnější byl podle policie nález improvizované pumy v oblasti Highbury Gardens, kde pokud by byla nalezena dětmi, kterým v provincii na rozdíl od zbytku Británie už začaly prázdniny a byly proto ve větším počtu v ulicích, mohlo dojít k tragedii. Představitelé republikánské strany Sinn Fein k nálezu prohlásili, že strůjci pumy projevili jejím umístěním ,,absolutní nezájem‘‘ o možné následky potenciálního výbuchu.

První ministr provincie loyalista Peter Robinson a jeho náměstek nacionalista Martin McGuinness označili násilí za ohrožení pokroku dosaženého v provincii v poslední době, avšak dodali, že politický proces nebude narušen. K nepokojům se v dolní sněmovně parlamentu vyjádřil i premiér David Cameron, který prohlásil, že násilí není možné akceptovat a pochválil policii za umírněné metody potlačení nepokojů.

Experti nyní zkoumají jak k nepokojům došlo a jak je možné, že po desetiletí mírového procesu je v obou komunitách provincie stále tolik netolerance. Někteří se kloní k názoru, že za násilím stály antisociální elementy a místní spodina společnosti, pro kterou je násilí prostě vzrušením. Jiní, včetně místního katolického kněze, který mnoha dětem doslova vykroutil kameny z rukou, označili nepokoje za jakýsi ,,rekreační‘‘ bezpečnostní ventil nastřádaného napětí mezi oběma komunitami provincie. Ty, i přes mírový proces, na mnoha místech stále oddělují vysoké zdi a jejich děti se většinou nikdy nesetkaly s vrstevníky z té druhé komunity, neboť navštěvují segregované školy a těch nesegregovaných, které by mnozí rodiče uvítali, je stále jen hrstka. To pak vytváří podhoubí pro působení bigotních elementů roztrušujících pomluvy o nesmiřitelnosti a nepřátelství té druhé komunity a působí to právě na mladou generaci v letech, kdy si potřebuje vybít energii.

Tyto závěry by měly být pro vládu provincie i pro novou britskou koaliční vládu pobídkou k rozhodné akci, neboť jinak se mohou nepokoje každý rok opakovat. V sázce by pak znovu byly životy obyvatel provincie, kteří si už před lety konečně oddechli v naději, že mírový proces je už dnes nezvratný a sektářskému násilí je konec. Ano, příkazem dne by nyní v provincii měla být rozumná, postupná, ale trvalá integrace. Jen tak bude sektářské násilí navždy vymýceno – jako ostatně na řadě míst jinde ve světě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.