Změní se něco v Japonsku po volbách?

Jeho nečekaně rychlý odchod z nejvyšší vládní funkce - doslova "ze dne na den" - připomínal úder blesku z čistého nebe: premiér Obuči tehdy po dlouhém, zřejmě neúspěšném a vyčerpávajícím politickém vyjednávání s koaličními partnery utrpěl mozkovou mrtvici, v nemocnici upadl do komatu, z něhož se už nikdy neprobral a o měsíc později zemřel.

Jeho náhlý odchod Japonce překvapil a vzbudil dodatečně vlnu soustrasti a sympatií, ale jak se zdá, už za jeho vlády se začaly rozpory uvnitř nynější vládní koalice nebezpečně prohlubovat a je otázka, zde se vládní koalice v této, anebo podobné formě udrží i po volbách vyhlášených na 25. června, den Obučiho nedožitých 63-tých narozenin.

Japonskou vládní koalici pravého středu dnes tvoří tři politické strany, které ovšem v žádném případě nemají vzájemně rovnoprávné postavení. Počtem svých mandátů a politickým vlivem mezi nimi bezpochyby dominuje Liberálně demokratická strana, která mimochodem v Japonsku vládne téměř nepřetržitě už 45 let. Předseda této strany se stává automaticky předsedou vlády a jeho strana taky de facto určuje vládní politiku.

Není ale vyloučeno, že nadcházející volby budou v tomto směru výjimkou. Nynější předseda japonské vlády Joširo Mori, který nastoupil do úřadu teprve před dvěma měsíci po náhlém onemocnění Obučiho, se za těch několik týdnů stal totiž velmi nepopulární: jeho osobní popularita poklesla za tu dobu o víc než polovinu původních hodnot a spolu s tím klesala - i když méně - též popularita jeho strany. Podle posledních průzkumů veřejného mínění je s jeho působením ve funkci premiéra spokojeno jen 12 a půl procenta japonských obyvatel.

Pokles osobní obliby si přitom Mori zavinil sám svým vystupováním. Nedávno například vyvolal skandál, když prohlásil, že prý Japonci jsou "božským národem s císařem ve svém středu", což je doslovné opakování jedné z mnoha nesmírně pomatených ideologických frází, které se v Japonsku vžily ve 40. letech a které - jak se později ukázalo - přivedly Japonsko do hrůzostrašných konfliktů 2. světové války. Nacionalismus tohoto typu je ale dnes pro většinu Japonců nepřijatelný a tamní političtí pozorovatelé si právě tímto výrokem vysvětlují prudký pokles Moriho popularity.

Liberálně demokratická strana se ovšem ani v takové chvíli od svého předsedy nedistancovala a různé nacionalistické poznámky, v duchu tradičního japonského "státního" náboženství - "šintoismu" - dokonce zahrnula do svého předvolebního manifestu.

Opozice se pochopitelně snaží Moriho nešikovnosti využít, jak se dá. Nemá ale naneštěstí dost jasný ekonomický program, který by přesvědčoval voliče, že právě opozice dokáže Japonsko vyvést z období vleklé hospodářské stagnace. Premiér Mori naopak slibuje, že v případě volebního vítězství bude na prvním místě usilovat o hospodářské oživení.

Výsledek nadcházejících voleb proto zatím nelze předvídat. Rozhodnou o něm volební účast a osobní preference mnoha milionů japonských voličů, kteří se prozatím nehlásí k žádné politické straně.