Zmatky kolem platů poslanců a senátorů

Na druhé straně zákon také posunul platnost služebního zákona o jeden rok, čímž dal zákonodárcům možnost upravit ho tak, aby nemohlo dojít k rozpočtovým rizikům, zejména díky valorizačním mechanismům, které by platy pracovníků bezpečnostních složek automaticky zvyšoval. Podle ministra financí bylo také příliš štědré nastavení výsluh a rent. Někteří politikové tvrdili, že je lepší přihodit pár miliónů politikům, senátorům a soudcům, než muset vyplácet miliardy dosluhujícím pracovníkům bezpečnostních složek, včetně bývalých "esenbáků".

Senátní návrh na omezení růstu platů ústavních činitelů a soudců pouze na rok 2004 bylo vlastně znovuotevřením jednoho z bodů slavné reformy veřejných financí, na které už si málem vylámal zuby už o půlrok dříve bývalý premiér Vladimír Špidla. Zmrazení platů ústavních činitelů bylo jedním z bodů reformy, spíše psychologickým než faktickým. Přínos takového opatření byl finančně velmi malý. Ovšem bylo jím jaksi řečeno, že šetřit se musí a začnou tak činit i volení a jmenovaní správci veřejných věcí.

Senát ovšem v tuto chvíli nemá proč podporovat vládu v jejích psychologických záměrech, neboť jeho složení je zcela jinobarevné než je složení vlády. Avšak senátoři si přesto nepříliš uvědomili dopad svého návrhu. Jeho mediální prezentace byla výhradně taková, že zatímco se všude šetří, ústavní poslanci a senátoři si platy zvyšují. Sami poslanci byli postaveni do velmi delikátní situace. Pokud mnozí z nich opravdu chtěli odložit odměňování pracovníků bezpečnostních složek podle už schváleného služebního zákona, musili zároveň s tím hlasovat i pro zvýšení svých platů.

Mediální prezentace opět dopadla pro ně velmi nepříznivě. Zatímco poslanci a senátoři větší platy pracovníkům bezpečnostních složek nepřejí, sami si platy zvyšují. Je tu proto dnešní prohlášení ministra financí Sobotky. Ten urychleně hodlá skrze ministra práce a sociálních věcí předložit poslancům další zákon o změně některých zákonů o odměňování, v nichž by platy poslanců a senátorů opět zmrazil a vrátil na současnou úrovně. Je to poněkud zmatek, avšak vládě a její hlavní složce, ČSSD, chtějí-li si udržet tvář, nic jiného nezbývá.

Stejně tak jí nezbývá pracovníků bezpečnostních složek stejně přidat, i mimo rámec odloženého zákona. Podle ministra financí Sobotky to bude zhruba polovina plánovaného objemu, kabinet na to uvolní asi čtyři miliardy korun. Takže pracovníkům bezpečnostních složek se stejně přidá a k tomu také poslancům a senátorům. Pro daňového poplatníka to musí jistě znít velmi zajímavě.

Snaha ministra Sobotky nepříznivý dojem zvrátit je jistě chvályhodná, avšak může se zcela minout účinkem. Ministr si například představuje, že může být k tomu svolána i mimořádná schůze Poslanecké sněmovny a musel by samozřejmě spolupracovat i Senát a prezident, aby zákon mohl být co nejdříve novelizován. Je možné téměř s jistotou říci, že Senát nemá příliš důvodů spolupracovat, když kontroverzní pozměňovací návrh sám sněmovně poslal. Stejně tak by asi působilo poněkud absurdně, aby se scházela Poslanecká sněmovna mimořádně, ne snad kvůli živelné katastrofě, ale díky jakémusi téměř okrajovému zákonu o vlastních odměnách svých členů.

Zákon se asi nepodaří schválit a politikové, soudcové a státní zástupci se mohou těšit na větší příjmy. Rozpočet to sice zatíží méně než platy pracovníků bezpečnostních složek, avšak mnohé to utvrdí v názoru, že poslancům a senátorům jde především o vlastní prospěch. A platí to ovšem daňový poplatník. Když už se ale tak stalo a poslanci a senátoři opravdu dostanou více, možná by se přece jen mohli zamyslet nad tím, že za více peněz by bylo možné po nich požadovat více muziky. Pro začátek by stačilo, aby ukončili tyto zmatky.