Zkrácené pracovní úvazky: Účinný způsob boje s nezaměstnaností

Úlevy, které nabízí zaměstnavatelům, pokud v případě nedostatku práce a zakázek se rozhodnou namísto propouštění dohodnout se se svými zaměstnanci na zkráceném úvazku, a příspěvky na dopravní výdaje spojené s cestováním za prací rozhodně nemají vůbec nic společného se sociálními dárečky, kterými se socialistické předvolební sliby před lety doslova hemžily. Stačí jen vzpomenout na Špidlovo pastelkovné.

Je zřejmé, že v tomto případě se naši sociální demokraté inspirovali příklady od svých západních kolegů, kteří už dávno přišli na to, že nejlepším nástrojem jak čelit hrozbě nezaměstnanosti je pružný způsob udržet zaměstnanost stávající. Jde přitom o politiku, která podporuje zejména podnikatele středního a malého stavu. Jsou to právě oni v ekonomikách našeho nebo německého typu, kteří v součtu tvoří nejvýznamnějšího zaměstnavatele. V době recese se ale ocitají ve dvojích kleštích.

Na jedné straně situace na trhu s klesajícím nabídkou práce a zakázek je nutí omezit výrobu, na straně druhé méně práce pro zaměstnance je staví před rozhodnutí začít propouštět. Nejsou na rozdíl od velkých nadnárodních korporací natolik kapitálově silní, aby po určitou dobu, aniž si rozbijí pro ně životně důležitý realizační tým spolupracovníků, mohli žít z nastřádaných rezerv. Není nic víc zničující pro malého nebo středního podnikatele, když se v důsledku poklesu zakázek musí zbavit stávajícího týmu, odborně zdatných řemeslníků, kteří se v okamžiku, kdy se karta obrací a je třeba rychlého jednání, velmi obtížně obstarávají na trhu práce.

Proto už mnoho let kupříkladu německá politika, a to jak ta levá, tak i ta pravá, pomáhá malému a střednímu stavu formou kombinovaných mezd. Umožňuje tak, aby si v dobách, kdy je méně práce, zaměstnavatel mohl sjednat se svým týmem na omezenou dobu práci na zkrácený úvazek s tím, že do plné mzdy jim plat dorovnává stát. Tak se v týmu udrží klíčoví odborníci. Zaměstnanci nejsou vystaveni riziku bezprostřední nezaměstnanosti a v jejím důsledku rychlé ztráty pracovních návyků a dovedností.

Přesto stávající návrh sociálních demokratů ze strany pravice a pravicových ekonomů narazil na vlnu kritiky a obvinění z toho, že sociální demokratům otrnulo a hodlají v době recese utrácet. Kritika je to nespravedlivá. Nevychází z úvahy zdravého rozumu a má pouze ideologický podtext. Vzbuzuje tak pochybnost, zda vůbec o páteři naší ekonomiky, tedy o malých a středních podnikatelích naše pravice má vůbec nějaké ponětí. Těžko by jinak mohli takto soudit. Těžko by se Mirek Topolánek v reakci na sociálně demokratický návrh mohl uchýlit ke knížecímu postoji, že nejlepší obranou proti nezaměstnanosti je vznik nových pracovních příležitostí. Sotva mohou nové příležitosti vznikat, jestliže v okamžiku odeznívání recese nejsou firmy schopny pružně přijímat a zhostit se nově rodících se zakázek jen proto, že v daném okamžiku nedisponují potřebným realizačním týmem a musejí jej nejprve tvořit hledáním spolupracovníků na trhu práce.

Podobně je to i s příspěvkem na cestovné lidem, kteří přijmou práci i za cenu, že za ní musejí cestovat. Jenže náklady na cestování je jednou z bariér, proč mnozí z nich nepracují a nechají se zaregistrovat mezi nezaměstnané. Z hlediska vynaložených peněz to nakonec státní pokladnu přijde nastejno. Z hlediska společenské škodlivosti je druhá varianta tou nejhorší, která může nastat. Nejen pro jednotlivce, ale i pro celou společnost je vždy prospěšnější, jestliže lidé mají práci, jestliže si díky ní udržují pracovní a odborné návyky, jestliže nejsou tak odkázáni na pomoc druhých, ale jsou s to si pomoci sami.

Opatření, která navrhuje sociální demokracie, se mohou stát nepochybně volebním tahákem. Pokud se jím stanou, stanou se jím zcela po právu, protože sledují tu nejúčinnější a neprospěšnější pomoc lidem v nouzi či nouzí ohroženým. Pomoc, která vede k tomu, aby si nakonec pomohli sami. A to za nějakou tu korunu ze státního rozpočtu rozhodně stojí víc než kupříkladu mnohé veřejné prostředky utopené v betonu předražených českých dálnic.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .