Zítkův (marný) boj

Případ se táhl nějakou dobu a prošel různými peripetiemi- v listopadu 2000 dostal Zítko u soudu pro Prahu 7 tři roky podmíněně na pět let plus pokutu dva milióny korun. V únoru 2001 pražský městský soud rozsudek zrušil a vrátil případ k novému projednání. V květnu 2001 pak týž obvodní soud jako na začátku vyměřil Zítkovi týž trest, který byl na jaře roku 2002 městským soudem potvrzen. Poté Nejvyšší soud rozsudek zrušil a případ vrátil k došetření. Státní zástupkyně doplnila důkazy a o její žalobě jednal soud loni v srpnu. Zítko i státní zástupkyně se tehdy odvolali a nynější verdikt Městského soudu je, až na další, definitivní tečkou.

Michal Zítko má nyní možnost podat dovolání k Nejvyššímu soudu či podat stížnost k soudu ústavnímu. Jestliže se mu nepodaří svá stanoviska obhájit před místními soudy, chce se obrátit k Mezinárodnímu soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Proč?

Protože podle něj (i podle mě, abych pointu neudržel až do konce.) se člověk nemůže provinit tím, že vydá nějakou knihu. Někdejší osvobozující stanovisko Nejvyššího soudu uvádělo, že Zítko by mohl být potrestán za vydání knihy "Mein Kampf" jen tehdy, když se prokáže, že kniha ovlivňuje současná extrémistická hnutí působící v České republice.

Podle soudkyně Evy Burianové však prý existují v České republice skupiny, které se Zítkem vydanou knihou inspirují, a to podle ní postačuje k tomu, aby byl Zítko uznán vinným z jejich podpory. To bylo totiž jakousi fintou v nově překvalifikovaném Zítkově zločinu. Dříve byl viněn z hanobení rasy, národa a přesvědčení, nejnověji z podpory a propagace hnutí potlačujících lidská práva.

Podle mého je pan Zítko, jakkoli se mi jeho podnikatelský záměr nelíbí, nevinný jako novorozeně.

Ano, vydal příšernou a strmě hloupou knihu jednoho z největších vrahů moderních světových dějin. Knihy jiných masových vrahů jsou neustále na pultech knihkupectví a v poličkách knihoven, pes po tom neštěkne. Samotná skutečnost, že ze statisícového nákladu "Mein Kampfu" stihnul Zítko, než ho dostihlo rámě spravedlnosti, prodat devadesát tisíc kusů svědčí o tom, že podnikatelský záměr byl (přes svou - navíc diskutabilní - morální pokleslost) skvěle vykalkulovaný. Ukázalo se, že Hitler prostě v téhle zemi frčí, veřejnost po knize šla jak medvídek Pú po sklenici medu.

Takto viděno by nějaký podnikatel měl jít do vězení za to, že lidem dal, co chtějí? To je báječná myšlenka - za to, že jeden vydavatel názorně předvedl, kolik zájmu tu vzbudí kontroverzní text, má pykat odejmutím svobody? Jestliže je ve zdůvodnění rozsudku uvedena jako postačující důkaz domněnka soudkyně, že se textem knihy mohl kdosi inspirovat, slyším ze záhrobí tleskat bolševické prokurátory a soudce, kteří svého času posílali milióny lidí (v SovSvazu, u nás řádově méně.) do bolševických koncentráků jen za pouhé podezření, že by možná mohli něco mít proti tehdejšímu režimu a jeho aparátčíkům.

Tady nejde ani o pana Zítka, ani o Hitlera. Tady jde o to, že soudkyně Burianová (a žalující státní zástupkyně) mají velice speciální představy o tom, co je to svoboda slova.

To je totiž pojem, se kterým obě dámy nejspíš nevyrůstaly a proto si o něm mohou myslet libovolně zkomolené věci. Nejen podle mého - svoboda slova je v demokratickém prostředí nástroj, umožňující svobodnou výměnu názorů. Je to prostředek, který onu demokracii pomáhá posilovat, neslouží k jejímu oslabení a lidskému ponižování.

Hitlerův text je v současné době historickým materiálem. Když bude někdo nyní chtít obnovit nacistický (nebo jemu podobný) režim, udělá to jistě po svém, bez Hitlera a jeho pologramotných blábolů. Čímž se dostávám k tomu, že - podle mého - je spousta blábolů mnohých současných protagonistů domácí politické scény daleko nebezpečnější, než vyčpělý dobový dokument.

Nebezpečí, které nám, potažmo demokratickému a svobodnému vývoji téhle země, tady a teď hrozí, není v řádcích Hitlerova "Mein Kampfu", nýbrž v projevech, které jemně a chytře, pomalu a nenápadně, rozsévají do myslí lidí v zásadě tytéž rasistické a nacionalistické předsudky, které se v "Mein Kampfu" říkají na plná ústa. Jenže dneska se těm projevům říká nanejvýš "populismus" a mávneme nad tím rukou.