Zimbabwe kdysi a dnes
V Zimbabwe už dvacet let vládne prezident Robert Mugabe (83). Při oslavě svých 82. narozenin prohlásil, že se cítí na 28. Ve světě má pověst úplatného a chytrého diktátora. Jeho země trpí největší inflací na světě, je tam osmdesátiprocentní nezaměstnanost a předpokládaná délka života není vyšší než 40 let.
V osmdesátých letech dostávali černí obyvatelé Zimbabwe nejlepší vzdělání a lékařskou péči na kontinentě. Už tehdy v Zimbabwe působil Robet Mugabe, tehdy ještě jako ministerský předseda. Stejný Robert Mugabe, který je dnes obviňován z toho, že ze země udělal policejní stát a přivedl zemi ke stejné nezaměstnanosti, jakou mělo Zimbabwe v roce 1953. Za Mugabeho vlády došlo k vyvlastnění majetku bělošských farmářů a totálnímu rozvratu národního hospodářství.
Zimbabwe sousedí s Botswanou, Zambií, Mosambikem a Jižní Afrikou. Uvádí se, že dneska žije v Zimbabwe 11-13 milionů lidí. Přesná čísla se nedozvíte, protože lidé z této země stále odcházejí. Mezi prvními pochopitelně inteligence: lékaři, právníci, učitelé. Ti, které Zimbabwe bude velmi potřebovat, až dojde na debaty o tom, jak zemi ozdravit, posílit a navrátit ji minimálně k životním standardům osmdesátých let.
V roce 1888 za vlády Cecila Rhodese se území dnešního Zimbabwe (předtím Rhodésie) dostalo pod britský vliv a roku 1891 bylo prohlášeno britským protektorátem. V roce 1923 získala jižní Rhodesie jako korunní kolonie samosprávu, kterou ale řídilo pouze evropské obyvatelstvo. V roce 1965 vyhlásila bělošská vláda jednostranně nezávislost, ta ale nebyla mezinárodně uznána. Po několikaletých bojích získalo Zimbabwe v roce 1980 plnou suverenitu.
Jaký je pohled na vývoj v Zimbabwe očima zimbabwského postgraduálního studenta chemie Fostera Mahlamvany, žijícího momentálně v ČR? Poslechněte si rozhovor natočený 18.dubna 2007, kdy Zimbabwe slavilo 27 let nezávislosti.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
