Zifčák našel "konečné" řešení
Když se na počátku devadesátých let tehdejší politické špičky Československa rozhodly udělat za komunistickou minulostí země tzv. "tlustou čáru", nejspíš to bylo opravdu upřímně míněné humanistické gesto.
O nějakých deset let později se veřejnost jen rozpačitě rozhlíží kolem sebe, když zjišťuje, že komunisté se stali opět mocnou a sebevědomou politickou silou. Tak mocnou a sebevědomou, že její představitelé neváhají trousit kolem sebe poznámky v tom smyslu, že komunisté jsou připraveni kolem roku 2010 převzít vládu v zemi.
Navíc - někdejší nositelé a pomahači komunistické moci jsou pěkně hustě rozprostřeni jak napříč politickými stranami všeho druhu a zaměření, tak napříč důležitými mocenskými a ekonomickými posty v celé zemi. Ona "tlustá čára" tedy perfektně zafungovala - žel bohu přesně opačným způsobem, než smířlivé špičky polistopadového vývoje v zemi svého času přepokládaly.
No, nic. Naděje umírá poslední, a platí to i pro tu část veřejnosti, která by si návrat echt-komunistů k moci nepřála. Ludvík Zifčák, extrémní komunista a bývalý příslušník StB, který proslul svou rolí studenta Růžičky v listopadových dnech roku 1989, přichází s převratným nápadem. Šéf Komunistické strany Československa - Československé strany práce Zifčák oznámil, že zná nejméně tři členy své strany, kteří požádali o azyl na Kubě. To je tedy - řečeno s naší mládeží - "bomba nápad"! Je trochu legrační, že tito extrémní komunisté žádají o azyl v jedné z mála bašt komunismu na světě proto, že jim tu, jako drobným podnikatelům (!!!), údajně pšenka nekvete.
Tenhle paradox - že jim to jako komunistickým podnikatelům v zemi raného kapitalismu nejde - chtějí řešit v zemi, kde komunistická revoluce věru nefunguje, a v níž myšlenka komunismu prokázala svou neschopnost mnohem dříve a očividněji, než v našich zeměpisných šířkách. To je ovšem jejich věc.
Myšlenka je ale zajímavá tím, že něco takového vůbec může fungovat. Pravda, kubánské velvyslanectví, s nímž jsou prý tito první tři průkopníci případného komunistického "exodu" ve styku již několik týdnů, zatím tato jednání nepotvrdilo. Nevadí, třeba to chtějí udělat nějak tajně - ale hlavně, už aby se to stalo.
Vidím v nápadu na odchod komunistů - a to všech - do exilu na Kubě jednu z mála elegantních možností, jak se vypořádat s minulostí bez nějakých velkých potíží.
Když se Zifčákovi nepovedlo vyrušit členskou základnu jeho komunistické partaje výsadkem do Iráku, kam se svého času snažil verbovat dobrovolníky do rolí "živých štítů" proti bombardování spojeneckými letouny v době války proti režimu Saddáma Husajna, mohlo by se to zadařit nyní. Je v tom sice trochu háček, neboť kubánská strana, zdá se, nijak zvlášť nespěchá s přijímáním exulantských posil z Česka. Sám Zifčák to hořce komentuje slovy o tom, že "my komunisté jsme už jako v pasti. Ani komunistické země už nás pomalu nechtějí". Já být na jeho místě, tak to - už pro dobro téhle země - jen tak rychle nevzdávám. Určitě se na téhle zeměkouli najde nějaká země, kam by se nějaký ten miliónek členů, stoupenců a voličů nejen Zifčákovy, ale i jiných kompartají, vešel.
Tam by si mohli budovat svůj komunistický ráj, pěkně hezky sami mezi sebou a svými příznivci. Nemohli by jen parazitovat na důsledcích blahovůle někdejších vedoucích představitelů téhle země, kteří je nechali bez soudů a bez zodpovídání se za zničení republiky běhat po svobodě a prázdnými frázemi dosahovat u části společnosti volebních úspěchů. Bohužel, Zifčák už mnohokrát prokázal, že má sice slušné nápady a dobrý tah na branku, ale jeho akce vždy skončí patlavým neúspěchem. Jeho mrtvý student na Národní třídě mrtvý nebyl; jeho živé štíty mučednickou smrtí rovněž nezahynuly a byly rády (ty štíty), že jeho svého času iráčtí komunističtí soudruzi rychle ze země zase vypakovaly.
Nápad s exilem v některém s komunistických států je sice geniální, ale vzhledem k průběhu těch minulých Zifčákových akcí to asi taky nevyjde. Škoda - jako konečné řešení problematické komunistické minulosti by to bylo moc krásné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.