Zhejiangský buddhistický chrám

Pokaždé když se hovoří o čínských gigantických Buddhových sochách, většinou se řeč stočí na místa jako dun huangský jeskynní komplex nebo long menské jeskyně. Tedy na místa ležící v severní Číně a proslulá mezi milovníky buddhistického umění.

Málokdo ovšem ví, že za ukázkami obdivuhodného sochařského umění je možné se vypravit i do východočínské provincie Zhejiang. A právě tam vás v naší dnešní reportáži zavedeme. Číňané mají jedno velmi rozšířené pořekadlo: V nebi jsou sice nádherné paláce, ale zato v podnebesí jsou města Hangzhou a Suzhou.

Tato dvě starobylá města ležící v povodí Dlouhé řeky jsou po celé Číně proslavena svou malebností, zejména pak okolí obce Xinchang, která se nachází na jihozápad od Hangzhou slabou hodinku jízdy po dálnici. V tomto městečku je toho k vidění hodně, ale bezesporu nejpozoruhodnější pamětihodností je místní chrám velkého Buddhy.

Zhejiangský Buddhův chrám je starý bezmála 1 600 let, stojí na úpatí hradby hor a najdeme ho jihozápadně od městečka Xinchang. Při procházce po malebném okolí se zdá, že dávní stavitelé skutečně nemohli vybrat příhodnější místo pro oslavení Buddhova jména. Přestože od té doby uplynulo již mnoho let, svazečky vonných tyčinek zde dál doutnají a šíří všude kolem posvátnou vůni.

Při návštěvě chrámu lze zastihnout občas skupinku spíše čínských než zahraničních turistů. Obdivují 15,5 m vysokou Buddhovu sochu pokrytou zlatými tepanými fóliemi.

Příběh o založení zhejiangského Buddhova chrámu se udál již dávno. Jeden mnich žijící v těchto místech uslyšel jednou v noci divné zvuky. Jako by někdo hrál na hedvábné struny loutny, nebo jako by z dálky zněl chór mnichů recitujících posvátné sanskrtské texty. Druhý den ráno se mnich vypravil prohledat okolí, ale nic podezřelého neobjevil. Jen se mu zdálo, že okolní hora by mohla připomínat Budhovu postavu. Bylo to v době, kdy se do Číny začalo z Indie šířit Buddhovo učení. Obyčejní lidé neměli možnost pochopit významy skryté v posvátných textech, a přeci i oni potřebovali nějaký posvátný objekt, ke kterému by se mohli modlit, přinášet mu oběti a který by mohli uctívat. Mnich pozval zručného sochařského mistra, který následně zasvětil zbytek života práci na gigantické Buddhově soše. Zemřel dříve, než práci dokončil, ale v jeho díle pokračovaly další tři generace mnichů. Brzy vyrostl v sousedství sochy rozsáhlý klášter a na skalních stěnách postupně přibývaly tesané oslavné nápisy. S historií chrámu je spojeno i jméno známé buddhistické školy mnichů z hory Tiantai. Zakladatel školy, velevážený mistr Zhi Kai, byl dokonce kdysi samotným císařem pozván k návštěvě hlavního města.

V r. 595 našeho letopočtu bylo zakladateli školy z hory Tiantai již 52 let, a přesto cestu do císařského hlavního města vykonal. Po návratu zakrátko onemocněl. V Buddhově chrámu pak po 43 dnů meditoval, než navždy opustil pozemský kruh proměn. Předtím však, než naposledy vydechl, stihl ještě svěřit učedníkům svá poslední tři přání. Přál si:
1) aby císař poskytl dostatek stříbrných peněz na zbudování veliké Buddhovy sochy a tolik zlata, aby stačilo k jejímu pokrytí tenkými tepanými foliemi,
2) aby dále poskytl tolik stříbra, jež by umožnilo postavit zde chrám,
3) aby v takto vybudovaném chrámu byly uloženy mistrovy ostatky, roucho, mnišská miska a svatá písma.

Zbývá jen dodat, že císař všechna tři mistrova přání bezezbytku vyplnil a chrám zde stojí dodnes. A tady je i konec naší reportáže o zhejiangském chrámu a o velké Buddhově soše.