Zemřel profesor Vojtěch Cepl

Na tiskové konferenci Občanské demokratické aliance v tehdejším sídle také nově vzniklého Syndikátu novinářů v pražské Pařížské ulici mě hned zaujal, a to kupodivu nikoli výkladem o Ústavě, ale perfektní znalostí bytového práva a přípravou zákona o vlastnictví bytů, také do té doby nevídaného.

Možná i proto, že jsem tehdy neměl v Praze kde bydlet a že v tehdejší hektické době o toto zdánlivě ne tak světodějné téma neměl z kolegů novinářů nikdo zájem, jsem s profesorem Ceplem o věci dlouho diskutovat a natočil pak s ním rozhovor pro Svobodnou Evropu.

Pan profesor se totiž léta, kromě ústavního práva, věnoval právu bytovému a už při zkoumání této oblasti se projevoval jeho světonázor, s důrazem na vládu práva a přirozené právní procesy, do něhož patřila i nedotknutelnost soukromého vlastnictví, které přináší společnosti stabilitu, i když je to třeba, v uvozovkách, jen vlastnictví bytu.

Jeho cesta pak přirozeně vedla do politiky, kde se ale nedostal do Federálního shromáždění, kterému ale stejně před 17 lety zvonila hrana. A tak byl už jen kousek k tvorbě Ústavy samostatného českého státu, kde byl styčným důstojníkem vládní a parlamentní komise. Ústava má být stručná a nejasná, znělo jeho motto, čímž odkazoval na přirozené precedenční procesy, jako u americké Ústavy, jejíž tvůrce humorně označoval za kolegy. Jefferson a já, říkal, a právě za některé tyto názory sklízel kromě obdivu i kritiku i jako pozdější ústavní soudce.

Byl ale obávaným diskutérem, s důrazem na slovo obávaný, když jsme ho začali zvát v polovině devadesátých let minulého století do diskusí v tehdejším Českém rozhlase 6 - Rádiu Svobodná Evropa, zažili s ním hosté i my, komentátoři, nejednu ostrou slovní půtku. Tyto diskuse často pokračovaly mimo studio i u něj doma na pražské Flóře, kde občas zval diskutéry jako prý pokračování někdejších Čapkových pátečníků. Dodnes v redakci tradujeme historku, jak mi u svého krbu hrozil pohrabáčem, když jsem si dovolil připustit možnost přímé volby prezidenta, jejíž byl odpůrce, protože zastával názor, že přímá demokracie může vést k diktatuře.

S profesorem Zdeňkem Sudou léta pro Svobodnou Evropu připravoval pořad Demokracie v teorii a praxi a když pořad se Svobodnou Evropou zanikl, přesvědčoval nás, že až mu skončí mandát ústavního soudce v Brně, chce v tomto pořadu pokračovat sám se svými hosty. A tak se i stalo v pořadu Člověk a demokracie, který jsme vysílali po celé tři roky a který se stal tak trochu výkladní skříní jeho i naší stanice.

Profesor Cepl ho připravoval navzdory své nemoci a já sám jsem se ho nejednou účastnil. Proto jsem také chtěl svou vzpomínku zakončit jeho oblíbeným latinským citátem, který charakterizoval jeho životní postoj: Non sub hominem, sed sub legem. Ne pod vládou člověka, ale vládou zákona chceme žít, volně přeloženo. Ale zakončím jiným, který charakterizuje přímo pana profesora: Scientia potentia est. Vědění je moc.