Zemřel historik Jacques Le Goff

Očistec. Ilustrace Gustava Dorého v Dantově Božské komedii

V Paříži zemřel v úterý ve věku devadesáti let významný francouzský historik Jacques Le Goff. Deník Le Monde o něm píše, že během dlouhé akademické a publicistické kariéry změnil pohled na evropský středověk, který je často chápán jako temná a zaostalá doba. Podle zesnulého to byla éra, která položila základy moderní západní civilizace.

Jacques Le Goff byl významným zastáncem tak zvané nové historie, která se už tolik nesoustřeďuje na politické postavy a děje, a zajímá ji spíše lidská mentalita a její vliv na vývoj společnosti. V řadě knih psal o středověkých intelektuálech, bankéřích a obchodnících, a je autorem životopisu francouzského krále Ludvíka IX, který byl svatořečen. Velmi důležitá byla jeho práce pojmu očistce.

Středověk se díky němu zbavuje své temnoty, kterou ho zatížilo osvícenství, ale v běžných představách je stále plný tmářství, nevzdělanosti a pověr na rozdíl od jasu antického Řecka a Říma, který se obrodil až v renesanci. V navrhované ústavě Evropské unie se toto období dokonce vůbec nezmiňuje.

Jednou z nejvlivnějších knih Jacquese Le Goffa bylo podle Le Mondu Zrození očistce, kde se autor tolik nezabýval teologickými diskusemi jako postupným růstem ideje ve vztahu k víře, společnosti, lidské psychice a zejména k historické roli představivosti. Le Goff připomněl, že učení o očistci se v latinské teologii Západu nevyskytovalo až do 12. století a slovo očistec do té doby vůbec nepadlo.

Růst víry, že existuje místo zprostředkující vztah mezi nebem a peklem, byl těsně spjatý s hlubokými změnami v sociální a intelektuální realitě středověku. Le Goff o tom snesl spoustu archivního materiálu, který často přeložil vůbec poprvé, a připoutal tím pozornost ke spisům znamenitých, temných, ale i anonymních teologů.

Letos vyšla jeho Poslední kniha Hledání svatého času – Jacobus de Voragine a jeho Zlatá legenda. V pozdním středověku byla Legenda Aurea zřejmě nejoblíbenější sbírka vyprávění o životě světců, kterou sestavil janovský arcibiskup. Kolem roku 1500 bylo v oběhu více jejích výtisků než exemplářů bible.

Kněží ji užívali pro svá kázání, pro věřící byla zdrojem zbožnosti a umělci se jí mnohokrát inspirovali ve svých dílech. Zesnulý historik Jacques Le Goff, který patřil k nejpřednějším medievalistům, dokázal jasně a přesvědčivě ukázat, proč a jak měla tato kniha tak hluboký význam v životě středověkého člověka.

Zlatá legenda byla encyklopedické dílo, které ho provázelo celým bohoslužebným kalendářem a líčilo životy světců pro každý sváteční den, Le Goff popisuje, jak tato kniha dávala smysl a podobu celému křesťanskému roku podrobným líčením dramatických životů svatých a jejich zázraků a mučednictví.

Díky Zlaté legendě si umíme představit, jak středověcí křesťané vnímali plynutí času, v němž bylo nutno smířit božskou a lidskou existenci. Bez Le Goffova výkladu bychom stěží dokázali porozumět středověké obrazotvornosti, která se umí vrátit i do naší doby.

Zpracováno ze zahraničního tisku.