Zeman a politický důchod

23. duben 2004

Miloš Zeman si dával záležet na tom, aby co nejvěrohodněji hrál roli politického důchodce. Ve vesnici na Vysočině vzdálené desítky kilometrů od Prahy, s fajfkou v ruce a bačkorami, působil jako muž, kterého politické dění už nezajímá. Tomuto obrazu možná věřili čtenáři magazínů. Vzkazy vedení strany přes média, setkávání se s různými politiky a diplomaty a hlavně snaha stát se presidentem republiky - to vše opakovaně dokazuje, že Miloš Zeman na důchod nemyslí a do politiky by se rád vrátil.

V poslední době svoji snahu už ani neskrývá. Na začátku dubna se nechal slyšet, že by bylo dobré svolat mimořádný sjezd sociální demokracie. Na něm by se mělo volit nové vedení a Zeman by se jednání patrně zúčastnil. Zemanovi skalní příznivci samozřejmě tento výrok přivítali. "Měl by se vrátit do vysoké funkce," nechal se slyšet sociální demokrat Robert Kopecký. "Je mi líto, že není v politice," tvrdí zase místopředsedkyně sněmovny Jitka Kupčová.

Právě ona poskytla Zemanovi nezbytné zázemí, když se neúspěšně ucházel o presidentskou funkci. Když se k tomu přidá názor šéfa ústecké krajské organizace ČSSD Jaroslava Foldyny, že má Zeman ve straně spoustu příznivců, zdálo by se, že Zemanovu návratu do vysoké politiky nestojí nic v cestě. Kdyby tomu tak skutečně bylo, už by Zeman v první lize byl. Konkrétně by seděl na pražském Hradě a svými bonmoty by glosoval počínání Špidlova kabinetu. Přání Zemanových příznivců se však dost liší od politické reality. Dění ve straně má pod kontrolou Vladimír Špidla se Stanislavem Grossem. A právě tito dva jsou považováni za hlavní strůjce operace s krycím názvem Důchodce, která zabránila Miloši Zemanovi uspět v presidentských volbách. Především o Stanislavu Grossovi se hovoří jako o šedé eminenci sociální demokracie.

Bez jeho vědomí je prý jakýkoli zásadní krok v ČSSD nemyslitelný. Právě v souvislosti s Grossem se často hovoří o tom, že kdyby chtěl mohl by se okamžitě stát šéfem sociální demokracie. Když se k tomu přidají nedobré vztahy mezi Grossem a Zemanem, je šance bývalého předsedy sociální demokracie na návrat do vysoké stranické funkce hodně mizivá. Tím spíš, že v jednotlivých regionech nejsou až na výjimky Zemanovu návratu do čela strany nakloněni. To samozřejmě neznamená, že je Zeman připraven složit zbraně a skutečně prožít zbytek života stranou od politiky na Vysočině.

Jeho vzkazy přes média už nejsou tak účinné jako na začátku fungování Špidlova kabinetu. Proto chtě nechtě, bude muset Zeman svůj vejminek opustit a vyrazit do světa. První zastávkou při pokusu o návrat do politiky by měl být nedělní mítink v Mostě. Na něm by Zeman měl podpořit sociálního demokrata Josefa Hojdara, který se snaží dostat do Evropského parlamentu. Zemanovo jméno by mohlo přilákat zájem veřejnosti. Vystoupení bývalého premiéra a předsedy ČSSD bude jistě středem pozornosti sdělovacích prostředků. Takže by se Zemanova účast mohla z tohoto úhlu pohledu Josefu Hojdarovi vyplatit. Problém je v tom, s čím chce Zeman vystoupit.

Objevují se informace, že hodlá především kritizovat vedení sociální demokracie. Hlavně za to, že zrazuje svůj volební program. Pokud tomu tak skutečně bude, půjde o hodně svérázný druh předvolební agitace. Ten by odpovídal snaze poškodit co nejvíce stranu, aby propadla ve volbách do Evropského parlamentu. Pak by mohla být pozice současného vedení skutečně vratká. Stanislav Gross si to uvědomuje a nechal se na veřejnosti slyšet, že se podobnému vyznění Zemanova projevu pokusí zabránit. Měl by k tomu pomoci rozhovor obou politiků. Prý by si v něm měli vysvětlit, jak to bylo s volbou presidenta a kdo Zemanovi cestu na Hrad definitivně zavřel.

Pokud ke schůzce skutečně dojde, bude zajímavé sledovat její důsledky. Stanislav Gross je totiž schopným manipulátorem politického zákulisí. A nějaká forma spolupráce se Zemanem by se mu mohla v budoucnosti hodit. Třeba při volbě nového stranického předsedy. Vždyť Gross neodmítl výzvu, aby na příštím sjezdu na šéfa strany kandidoval. Zkrátka pokud Miloš Zeman skutečně opustí Vysočinu a zapojí se do stranického dění, může se ještě stát zajímavým hráčem na sociálně demokratické šachovnici. Pokud setrvá pouze u vzkazů přes sdělovací prostředky, definitivně se posune do role pěšáka, jehož reálný vliv je velmi malý.

autor: Petr Hartman
Spustit audio