Zelená politika

Takzvaní "rebelové" ve straně zelených v souvislosti s demisí paní Kuchtové nejprve požadovali odchod partaje z vládní koalice. Vzápětí pak nejspíš přišli na to, že na takové silácké gesto jim za a) nikdo není zvlášť zvědavý, a za b) jim to nic nepřinese, takže za c) se rozhodli pro vstřícný útěk dopředu, a to za dalšími a dalšími vládními, náměstkovskými i správně radními pozicemi.

Konkrétně by se jakási nová koncepce Strany zelených měla projednávat na víkendovém jednání rady Strany zelených, kde se očekává cosi jako boj o další setrvání zelených ve vládě. Snaha tzv. "rebelů" je pro veřejnost trochu nesrozumitelná. To je nejspíš možné přičítat jisté "zelenosti", ve smyslu "nováčkovství", zelených ve špičkové politice.

Na straně jedné chystá jeden z rebelů, někdejší náměstek ministra pro místní rozvoj Petr Pávek, předložit stranické radě návrh na odchod zelených z koalice. Jedním dechem ale zároveň požaduje, aby zelení, po vzoru lidovců, požadovali naopak rozšíření účasti zástupců jejich strany v různých statutárních orgánech. Tyto orgány (jako například správní rada ČEZ-u, či Českých drah) mají, podle Pávka, daleko větší vliv na chod státních věcí než řada ministerstev. To by patrně, bez účasti zelených ve vládě, nešlo, takže zelení rebelové si budou muset některé své požadavky rychle srovnat.

Zelení rebelové, kteří oplývají širokým spektrem výhrad proti dosavadnímu účinkování ve vládě, přišli i s konkrétními jmenovitými podněty. S poměrně rasantními výhradami k personálnímu zastoupení Strany zelených vystoupil uprostřed týdne další z tzv. "rebelů", místopředseda stranické rady Matěj Stropnický. Tento "David Černý" domácí politiky, který vládne bystrým rozumem a ještě bystřejším jazykem, a navíc umí svá hraničně provokativní vystoupení skvěle prezentovat v médiích, napadl ministra zahraničí Karla Schwarzenberga (nikoli straníka, jen "nominovaného" do vlády Stranou zelených), za to, že ve vládě (a ve světě) dost dobře nereprezentuje "zelené" zájmy. Dovolím si ocitovat jeho slova podle serveru "Aktualne.cz" : "Výhrady máme ke Karlu Schwarzenbergovi. Neudělal zatím ani jeden zelený krok. On tu svoji funkci pojal tak, že reprezentuje Českou republiku v duchu schwarzenberských tradic. Ty jsou z doby napoleonských válek a jsou značně rozdílné od postoje Strany zelených. Pochybuji, že četl zelený program. Druhá věc je jeho postoj k radaru, který Stranou zelených dost cloumá." Konec citátu.

Takže - odhlédaje od toho, že mladý pán Stropnický umí pěkně formulovat provokativní bonmoty, není v této pasáži jeho výhrad vůči dosavadnímu účinkování pana Schwarzenberga ve vládě nic, co by se alespoň vzdáleně podobalo vyspělému politickému vystupování. Je to prostě jen výkřik mladého rebela, který nejspíš netuší, že ministr má především odpovědnost vůči vládě a potažmo vůči státu. Jestliže mladý rebel peskuje postaršího šlechtice za to, že koná, k čemu ho jeho stavovská a rodová příslušnost zavazuje, působí to - mluvím za sebe - špičkově směšně. Pan Stropnický možná v jisté zkratce naráží na to, že v dobách napoleonských válek šlo v Evropě o vzájemná spoření tzv. "národních států", které jsou pro hypermoderní českou Stranu zelených nejspíš synonymem pro nesnesitelnou zaostalost ducha i doby. Na druhou stranu pochybuji, že to má pan Stropnický takto domyšleno...

Především by bylo zajímavé zvědět alespoň v hrubých rysech, jak asi ve skutečnosti vypadá nějaký ten "zelený krok" nějakého ministra. Jaké byly třeba "zelené kroky" paní Kuchtové? Jak zeleně kráčí svou politickou tratí předseda Bursík? A jaké jsou - když už tradice, sahající do dob napoleonských válek mají v sobě pro zeleného rebela cosi nevhodného - nějaké ty "zelené" tradice? Chodit na státní recepci bez kravaty? Jíst z každého talíře lžící, či zapíjet každé sousto douškem jiného vína? Nevím. Přijde mi to celé jen jako, že se pan Stropnický pustil do ministra zahraniční, protože se to v demokracii (podle zelených rebelů) může.

Ale jinak: jestli se zeleným, resp. zasedání jejich rady nějak nerozsvítí a místo jasné koncepce pro stranickou politiku nevymyslí nic, než vzájemné výpady do vlastních řad, budou po víkendu na nejlepší cestě za - například - Unií svobody. Směrem ven - z politiky...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .