Zelená kniha Evropské komise o důchodech

Odborníci z EK ve své předpovědi vycházejí z trendů, které říkají, že evropská populace stárne a porodnost se snižuje. Budou-li tyto tendence pokračovat, musí se už v roce 2040 zvýšit věk penzionování na 67 let. Je zřejmé, že odchod na odpočinek jako součást důchodové reformy je třeba plánovat s velkým předstihem.

V posledních měsících některé členské státy EU už posunuly hranici starobního důchodu, jiné to plánují udělat. Německo, Nizozemsko Dánsko, Španělsko a další si určily hranici 67 let, kterou chtějí dosáhnout v různých časových horizontech, vesměs však dříve než v roce 2040. Velká Británie chce penzionovat své občany dokonce až v osmašedesáti letech. Naproti tomu Češi narození v roce 1965 budou podle dnes platných zákonů odcházet jako první do penze v pětašedesáti, to jest v roce 2030. Faktem je, že odchody do důchodu jsou různé stát od státu. Smyslem Zelené knihy není sjednotit tyto systémy, ale spíše upozornit na problém. V současné době prý čtyři lidé v produktivním věku pracují na jednoho důchodce, do roku 2060 to budou při stávajících tendencích jen dva. Tento údaj je podle Zelené knihy celoevropský. Podle Poradního expertního sboru nazývaného také Bezděkova komise připadá v České republice na jednoho důchodce už jenom 1,8 plátce pojistného na sociální pojištění. A tento poměr se nadále zhoršuje. V polovině století bude tento ukazatel přibližně 1,2 plátce. Tak velký rozdíl od celoevropského průměru je dán mimo jiné tím, že většina zemí – Francie, Německo, Španělsko či Velká Británie - absorbovaly tisíce přistěhovalců, kteří omladili složení obyvatelstva. Jiná příčina spočívá v rozdílně vedených statistikách. U nás plátci sociálního pojištění přispívají nejen na důchody, ale na nemocenskou a na státní politiku zaměstnanosti.

Důchodové pojištění není vedeno samostatně, a tak je třeba plátce poměřovat celkovým počtem obyvatel.

Vlády jednotlivých zemí Evropské unie mají ve svých dlouhodobých plánech zreformovat své důchodové systémy, ale hospodářská krize uspíšila jejich úvahy. Důchodová reforma se stala součástí celkového utahování opasků. To se samozřejmě nelíbí občanům. Tento týden demonstrovali Řekové proti prodloužení důchodového věku a protesty chystají španělské i francouzské odbory. Prakticky v všech zemích Unie se stala Zelená kniha o důchodech předmětem vášnivých diskusí, jenom někde daly novináři přednost zprávě, rovněž z Bruselu, o bankéřích, kteří dostanou jen část odměny, aby neriskovali.

Proti návrhu, aby s prodlužováním věku člověk déle pracoval, nelze v zásadě nic namítat. Otázka ovšem je, kdo bude chtít zaměstnat pětašedesátiletého pracovníka, když dnes už čtyřicetiletí těžko shání práci. Pokud se v Evropě nezhroutí sociální systémy, a k tomu má mimo jiné posloužit i zvyšování věku odchodu do důchodu, budou mít staří lidé bez práce nárok na dávky v nezaměstnanosti. Dostáváme se tak do uzavřeného kruhu. Buď stát vydá víc na dávkách nebo na důchodech.

Jiným problémem, který se široce diskutuje na internetu v zemích, jež tento týden zveřejnily zprávu o Zelené knize, je, jak naložit s úbytkem sil starších pracovníků. Je těžké si představit zedníka nebo horníka, ba i číšníka, jak pracují do sedmdesátky. Ostatně člověk senilní i u počítače, dělá chyby a hůř vstřebává novinky ze svého oboru. Lékaři nám prodlužují život, ale jeho kvalita vyžaduje spíš důchodový odpočinek než stále vypjatější pracovní nasazení.

Někteří navrhují, aby po pětašedesátce byl každý návrh na důchod posuzován zvlášť. A jiní jdou dál. Člověk by se prý měl sám rozhodnout, kdy chce odejít do penze. Když odejde dřív, dostane jen alikvotní část důchodu. Jenže to by se důchodový systém zhroutil. To je důvod, proč Evropská komise prezentuje Zelenou knihu o důchodech jako návod k diskusi a nikoli jako řešení situace, která pomalu nazrává a hrozí kolapsem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.