Zdrží Vídeň rozšiřování Evropské unie?

Vůdce rakouské krajně pravicové strany Svobodných Jörg Haider v pondělí pohrozil, že Rakousko zablokuje dlouho připravované institucionální reformy Evropské unie, které by měly být schváleny ještě v letošním roce a které jsou předpokladem chystaného procesu rozšiřování Evropské unie na Východ, nebudou-li v dohledné době zrušeny politické sankce západoevropských zemí, namířené proti Vídni.

Jak známo, západoevropští politikové už od února letošního roku záměrně bojkotují veškerá oficiální jednání s rakouskou vládou právě na protest proti tomu, že součástí rakouské vládní koalice se stala krajně pravicová strana Jörga Haidera.

Tento výrazně populistický politik, jehož některé na první pohled xenofóbní a rasistické výroky, vzbudily vícekrát v západní Evropě pohoršení, sice nedávno formálně rezignoval na funkci předsedy rakouské strany Svobodných, kterou předtím zastával 14 let, ale nadále zůstává dominantní postavou rakouské politické scény a je nyní také členem zvláštního výboru, který má určovat politiku vídeňské koaliční vlády.

Ostrý spor mezí Vídní a Paříží, k němuž se dlouho schylovalo, propukl naplno hned poté, co Francie o víkendu převzala - na druhou polovinu letošního roku - po Portugalsku předsednictví Evropské unie. Francie patří mezi ty západoevropské státy, které politické sankce proti Rakousku v Evropské unii prosadily a vídeňská vláda proto považuje postoj Paříže vůči sobě za zaujatý.

Předseda francouzské vlády Lionel Jospin v neděli zopakoval, že politická „karanténa“ uvalená na Rakousko ostatními 14 členskými zeměmi Evropské unie je „správnᓠa že tato politika zůstane v platnosti, nejméně do té doby, dokud nebude vypracována zpráva o dodržování lidských práv v Rakousku, jak se na tom minulý týden shodli představitelé Evropské unie.

Francouzský premiér tak vlastně potvrdil, že sankce namířené proti Rakousku pravděpodobně nebudou odvolány ani během nadcházejících šesti měsíců francouzského předsednictví Evropské unie.

Na jeho poznámky v zápětí odpověděl sám neoficiální vůdce rakouské strany Svobodných Jörg Haider. V rozhovoru pro rakouský rozhlas prohlásil, že „když Francie prohlašuje, že se nic nezmění během francouzského předsednictví, my říkáme docela tvrdě, že se také nic nepohne.“

Haider dodal, že Francie se teď ocitne v roli obrovitého Gulivera, který je „spoután řetězy mnoha trpaslíků a nemůže se pohnout“. Nejvyšší představitelé členských zemí Evropské unie si podle Jörga Haidera mohou klidně ušetřit cestu na schůzku v Nice, jíž má v prosinci vyvrcholit francouzské předsednictví, protože Rakousko prostě nebude souhlasit s navrhovanými reformami a změnami a tedy ani s přípravou dalšího rozšiřování unie na Východ.

Jako pravý populista ještě poznamenal, že Evropská unie si za to může sama, neboť jeho politická strana byla prý připravena při jednání o chystaných reformách spolupracovat.

Rakouský kancléř Wolfgang Schuessel ovšem zastává mnohem smířlivější postoj a ještě minulý týden tvrdil, že Rakousko jistě nebude trucovat a blokovat jednání o reformách Evropské unie, i když i on naléhal na západoevropské politiky, aby sankce vůči Rakousku co nejdříve zrušili.

Jisté je, že Francie má v plánu pro příští půl roku dosti bohatý program. Francouzský prezident Jacques Chirac se spolu s několika členy své vlády setkal v pondělí v Paříži s představiteli Evropské komise, aby s nimi projednal agendu působení Francie v předsednické funkci Evropské unie a hlavní úkoly, které si Francie předsevzala.

Jde především o dokončení tak zvané mezivládní konference, která už řadu měsíců připravuje nutné institucionální změny, k nimž musí dojít uvnitř Evropské unie ještě před jejím rozšířením na Východ. Francie se také chce více angažovat ve vztazích západní Evropy a ostatního světa.

Sporný ale zůstává francouzský návrh na „posilování spolupráce“, jak se tomu v poslední době říká, uvnitř Evropské unie: tato politika by měla podle francouzských představ umožnit těsnější integraci určité menší skupiny členských zemí Evropské unie mezi sebou. Británie a skandinávské státy se ale obávají, že něco podobného by v podstatě vyústilo jen k zavedení tak zvané „dvojrychlostní“ Evropy, tedy dalšího rozdělování a nikoli sjednocování Evropy.

Zdá se proto předem skoro jisté, že právě nadcházející měsíce, kdy bude předsedat v Evropské unii Francie, se zřejmě stanou pro budoucnost Evropy rozhodující na mnoho let.