Zdravý nemocný (prezident)

Asi je to celé o tom, že starší lidé by v tak příšerných vedrech, jaká sužovala v minulých dnech celou Evropu, včetně Karlových Varů, neměli uspěchávat rekonvalescenci po prodělané angíně tím, že se vypraví hrát tenis. Pana prezidenta z této poučky nevyjímaje.

V širším pohledu je to také ale o tom, že výkon prezidentské funkce není zjevně nějaká selanka. Sám Václav Klaus v rozhovorech přiznal, že byl svým způsobem překvapen jaký objem práce, (hlavně "papírování") funkce prezidenta obnáší.

Připočítejme k tomu jeho proslulou nadlidskou pracovitost, jeho vášeň pro sportovní zátěže a nejspíš i jeho doktoři budou vědět své, svéhlavost, co se samoléčení týče. A náhlá nevolnost, rychle vyřešená na specializovaném lékařském pracovišti, je to nejmenší, co člověka po šedesátce může potkat. Samozřejmě, že ale člověku (a nemusí být zrovna fanatikem škodolibosti, trávícím veselé chvilky u morbidních telezábav typu "Natoč, jak si sousedovic dítě rozseklo hlavičku na tříkolce" a vyhraj za to kameru!) hned naskočí vzpomínky ze zcela nedávna, kdy se (najmě ze strany současné hradní strany, jejich příznivců, jejich nohsledů a dalších politických příživníků) hustě probíral zdravotní stav Václava Havla.

To bylo řečí o tom, kolik dnů strávil exprezident Havel v lékařské péči, zda už toho není na něj náhodou moc, zda by toho neměl nechat a podobně. Opakuji, že toto neříkám ze škodolibosti, leč jen pro připomínku, že ono to prezidentování, navíc svědomitě vykonávané, stojí víc námahy, než se z podhradí i toho politického, může zdát.

Což asociuje další možné srovnáníčko. Všimli jste si už, jak plakátově jsou schopni Klausovi tiskoví lidé vysvětlit veřejnosti, že nejen se zdravotním stavem pana prezidenta, ale i s jeho všemi možnými politickými kroky a výroky je všechno v nejlepším pořádku? Nejde v podstatě sice o nic zvláštního, jen se oproti minulosti, té nedávné, ne té o trochu dávnější, změnil tón oněch podání. Před nějakým půl rokem ještě stačilo jen prosté oznámení, co prezident Havel udělal, co řekl, co mu je. Dnes se musí všechno ještě nějak dovysvětlit, aby snad nenastala nějaká mýlka, nebo co?

Pak to dopadá tak, že prezident Klaus nejspíš zanedbá pitný režim, což u starších lidí vede k rychlejší dehydrataci s dramatičtějšími příznaky a veřejnost se k tomu hned dozví, že Václav Klaus nemá (a nejspíš nikdy neměl) vůbec žádné potíže s koleny a jeho trable s kyčlí zdaleka nejsou takové, aby se snad media, byť jen v letmé souvislosti s prezidentovým kloubem, zmiňovala o totální endoprotéze.

Jako by mělo být nějakou snad, ani se to slovo v souvislosti s prezidentem nechce vyslovit, slabostí, že by se mohl tak trošku zhroutit z přepracovanosti nebo z přesportovanosti. Jako by musel být nejen dokonalým politickým myslitelem a stratégem, jemuž se jen a navíc marně snaží zlé jazyky pokazit reputaci doma a hlavně v zahraničí, ale i dokonalým, více než zdravým jedincem.

Pravda, je trochu paradoxní, že se celá ta dehydratační lapálie přihodila prezidentu Klausovi zrovínka po nemoci, zrovínka po rehabilitaci v Lánech, zrovínka na léčení. Navíc zrovínka v jednom z nejlépe vybavených a nejproslulejších karlovarských léčebných domů, takže jeho odjezd do Prahy má příchuť lehké nedůvěry v možnosti ruských provinčních doktorů a ještě by mohl, i když nám to hradní mluvčí jistě rychle vyvrátí, znamenat, že i Václav Klaus může mít z věku a pracovního zatížení odpovídající trable se zdravím. Menšího státníka to z něj rozhodně nedělá. Na druhou stranu červeň do tváří těch, kteří svého času špičkovali na adresu Václava Havla, to asi také nevžene.