Zdánlivě nesmyslné snění o gripenech

Dále se tvrdilo, že pro strategické rozhodnutí za miliardy korun chybí jasná koncepce české armády a vyjasnění si naší úlohy v rámci Severoatlantické aliance. Připomínky, že pokud nebudou piloti pravidelně na stíhačkách létat, ztratí praxi, byly odvraceny tvrzením, že se mohou udržovat v kondici lety na cvičných strojích L-159. Sešel se rok s rokem a všechno by mělo být jinak. Komise složená z odborníků, nikoli politiků, studovala nabídky stíhaček pro Českou republiku. Je příznačné, že komise měla jednoznačné zadání. Vybrat nejvýhodnější nabídku a nikoli vyhodnotit, zda náš stát v současné době nové letouny skutečně potřebuje. Rovněž o nezávislosti komise by se daly vést polemiky.

Tvořili ji lidé z ministerstva obrany, financí, zahraničí a průmyslu a obchodu. Komisi pak vedl člověk z Centra pro realizaci projektu nadzvukového letounu Národního úřadu pro vyzbrojování. Tedy šlo buďto o státní úředníky, kteří se musí pohybovat v mantinelech politického zadání, nebo o lidi, kteří jsou svým způsobem na nákupu nových stíhaček závislí. Nelze se tudíž divit, že se jejich úvahy odvíjely směrem k vyhodnocení nejlepší nabídky. V následujících dnech se určitě povedou polemiky, zda právě Jas 39-Gripen je tím nejlepším výběrem z nabízeného zboží.

Ve hře totiž byly americké F-16, belgické letouny nebo kanadské a nizozemské stroje. Samozřejmě otevřené zůstává, zda se vláda názorem komise bude jednoznačně řídit. Může se stát, že se kabinet přikloní k jiné nabídce. Proti gripenům hovoří například to, že nikdy nebyly prověřeny v boji. Navíc Maďaři nemají zatím nejlepší zkušenosti s plněním slibů ze strany dodavatelů letounů. To vše by měl při svém rozhodování brát v úvahu Špidlův kabinet. Zdá se totiž, že k podstatě polemiky o pořízení nových stíhaček se už nevrátí.

Řeč je o důvodech, které vládu před rokem vedly k odmítnutí nákupu gripenů. A ty se během dvanácti měsíců podstatně nezměnily. Peněz ve státním rozpočtu není nadbytek. Naopak dluh veřejných financí nadále roste. Proto miliardy na pořízení nových stíhaček působí jako zbytečný luxus. A není příliš podstatné, že tentokrát by měl stát zaplatit zhruba desetkrát méně. Ostatně ze státního rozpočtu by armáda na svoji reformu měla dostat méně financí, než jí bylo slibováno. Pro připomenutí kvůli tomu rezignoval ministr obrany Jaroslav Tvrdík.

V takovéto situaci se jeví nákup nových stíhaček jako luxus. Tím spíš, že nebylo definitivně rozhodnuto o struktuře české armády. Takže není úplně jasné, k čemu bude vojsko sloužit. To by mělo být v souladu se zaměřením NATO. V něm se české síly prozatím profilovaly jako odborníci na boj proti zbraním hromadného ničení, nebo při zajišťovaní zdravotnických služeb. Právě rozhodnutí o stažení vojenské nemocnice z Iráku a o rušení části těchto sil kvůli nedostatku peněz, by mělo být jasným signálem pro vládu, že by se do nákupu nových stíhaček pouštět neměla.

Kdyby tyto finance využila na posílení úrovně a počtu právě zmiňovaných jednotek, udělala by pro pověst armády i země v zahraničí lépe. Účast v různých misích navíc dokázala, že pokud česká armády potřebuje letouny, pak většinou ty dopravní. Právě s jejich pomocí by mohla pružněji rozmisťovat jednotky v oblastech, kde jsou potřeba. Vzdušný prostor nad republikou by pak mohly střežit síly NATO.

Vzhledem k rozloze našeho státu by to nebyl velký problém. Zdá se, že tyto souvislosti nedocházejí, nebo nechtějí docházet vládním politikům. Jinak by soustředili nejprve síly na určení jasných cílů české armády a na její působení v rámci NATO. Místo toho se horečně snaží nakoupit stíhačky a zavírají oči před skutečnými potřebami české armády. Kdyby tomu bylo jinak, nemusela by česká velvyslankyně v Kuvajtu zveřejňovat alarmující články v novinách a kabinet by ji nemusel odvolávat. Čím dál tím reálnější zhmotnění snu o gripenech naopak vyvolává dojem, že za snahou o pořízení nových stíhaček nejsou potřeby obrany státu, ale sen o lákavých provizích.