Závody jedlíků

22. listopad 2011

I když jíme střídmě, přeci jen o každé sousto závodíme s armádou mikroskopických soupeřů. Na naši potravu mají políčeno bakterie a plísně. Pokud jim dáme šanci, vyždímají z ovoce, zeleniny, masa nebo pečiva, co se dá, a ponechají nám odporně vyhlížející, zapáchající hmotu, která bývá navíc plná nebezpečných zplodin a toxinů.

Často stačí, abychom poskytli bakteriím či plísním jen nepatrný náskok a už jsme v souboji s nimi outsidery. Připomeňme si jaro roku 2011, kdy se v Německu dostala do potravin nebezpečná bakterie Escherichia coli. Potraviny stále ještě vypadaly a chutnaly dobře. Bakterie se však s potravou přestěhovaly do organismu konzumentů a vyvolaly onemocnění více než 3500 lidí. U bezmála 900 pacientů došlo k poškození ledvin a celkem 53 nemocných zemřelo.

Lidé bojují s plísněmi a bakteriemi v potravinách od pravěku. Velký úlovek se naučili konzervovat sušením, uzením, solením. Dnes se pro tyto účely používají i chemická konzervační činidla nebo ozařování.

Mravenci rodu Atta při práci

Mravenčí houbové zahrady vzorem hygieny
Také živočichové se perou s bakteriemi a plísněmi o každé sousto. Příroda je k tomu vybavila nejrůznějšími látkami s antibiotickými účinky. Například mravenci střihači z rodu Atta pěstují ve svých hnízdech houbu, kterou se pak živí královna i další členové mravenčí kolonie. Úroda hub se nesmí zkazit, protože to by znamenalo zánik celého společenstva. Dělnice přinášejí do hnízda kousky listů pro přípravu substrátu, na němž houba poroste. Mravenčí zásobovači se snaží předat surovinu ke zpracování mravenčím zahradníkům v co nejčistším stavu. V mravenčí pěstírně hub funguje pečlivá hygienická kontrola. Dělnice například hlídají, aby na substrátu z rozžvýkaných listů pohnojených mravenčími výkaly nevzklíčily spóry houby Escovopsis. Ta působí v mravenčích houbových zahradách jako nebezpečný plevel. Zničí úrodu a v mraveništi vypukne hladomor. Mravenci bojují i s bakteriemi. Jednou ze zbraní jejich arzenálu jsou sliny obsahující zvláštní mravenčí antibiotikum. Další antibiotika si nechají mravenci vyrobit od symbiotických bakterií streptomycet.

Mravenčí houbové zahrady tak mohou směle sloužit jako vzor superčistých potravinářských provozů. Velmi podobný boj s mikroby se odehrává i na místech, kde bychom to asi vůbec nečekali – na zvířecích mršinách.

I hrobaříci preferují čerstvé „zboží“
Tělíčka drobných uhynulých obratlovců se v přírodě často ocitají ve středu zájmu brouků hrobaříků. Ti se slétají k mršině z široka daleka vábeni i velmi slabým pachem rozkládajících se živočišných tkání. Brouci dělají čest svému rodovému jménu a jako správní hrobaři mršinu rychle podhrabou. Během krátké doby překryjí zvířecího nebožtíka zeminou a pak už ho mají sami pro sebe. Samičky nakladou na mršinu vajíčka, a vylíhlým larvám tím zajistí hromadu vydatné potravy. Larvy se musí vypořádat vlastně jen s jedním jediným, ale zato velmi zdatným soupeřem – s bakteriemi a plísněmi.

Tým biologů vedený Danielem Rozenem z university v Manchesteru zkoumal život hrobaříků malých (Nicrophorus vespilloides) a zjistil, že bakterie dokážou broučím larvám pořádně zkomplikovat život. Vědci nabídli hrobaříkům buď čerstvou mršinu myši nebo tělíčko hlodavce, který zemřel před týdnem. Hrobaříci obě mrtvolky pohřbili a nakladli do nich vajíčka. Zatímco v čerstvé mršině se vedlo larvám přímo skvěle, v odleželé mršině larvy rostly mnohem pomaleji a když opouštěly mrtvé tělo, aby se zakuklily, byly výrazně menší. Rozen to vysvětlil tak, že po týdnu už se populace mikrobů rozrostla a představovala pro larvy hrobaříků až příliš zdatnou konkurencí.

Hrobařík malý

Rozena zajímalo, proč bakterie nepřerůstají larvám přes hlavu s tím, jak původně čerstvá mršina stárne. Ukázalo se, že samice hrobaříka larvám jejich zásobárnu potravy konzervuje. Mršinu pečlivě očistí a pokryje ji sekretem, který bakterie spolehlivě ničí. Detailnější studie v laboratorních podmínkách odhalila, že i stokrát naředěný antibiotický sekret hrobaříka zabíjí bakterie s účinností 99 %. Zatím vědci netuší, kde brouci svůj koktejl antibiotik berou. Mohou si ho vyrábět sami, ale mohou si jej také půjčovat od symbiotických mikroorganismů. Možná čerpají základní surovinu pro tvorbu antibiotické směsi z několika různých zdrojů.

Zdá se, že jednou z účinných látek sekretu hrobaříků je bílkovina lysozym schopná poškozovat buněčné stěny bakterií. Hrobařík nemá na tento enzym monopol. Různé lysozymy se nacházejí například v bílku ptačích vajec nebo ve slinách savců včetně člověka. Tyto antibiotické proteiny nejsou pro vědu ničím novým. Jako první popsal lysozym v sekretu lidské nosní sliznice už v roce 1922 britský lékař Alexander Fleming, jenž se mnohem více proslavil až pozdějším objevem penicilinu.

Hrobařík malý
autor: Jaroslav Petr
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.