Zasedání Unie jihoamerických států o bezpečnosti

Setkání předcházela několikatýdenní ostrá výměna názorů mezi Venezuelou a Kolumbií. Caracasu se nelíbí, že Bogota podepsala se Spojenými státy smlouvu o vojenské spolupráci v boji proti partyzánům. Podle ní Pentagon zřídí a vybaví sedm základen na kolumbijském území, odkud budou Američané operovat spolu s kolumbijskou armádou proti pašerákům drog a levicovým i pravicovým partyzánům. Vrchní vojenské velení má zůstat v rukou Kolumbijců. Venezuelský prezident Hugo Chávez je však toho názoru, že cizí vojenské základny na území jihoamerických států vážně ohrožují bezpečnost kontinentu.

Před summitem v Bariloche dokonce mával jakousi brožurou, o níž prohlašoval, že obsahuje plány na ovládnutí regionu. Jak se později ukázalo, byla to informace kolumbijských a severoamerických leteckých sil, jak v případě potřeby organizovat humanitární pomoc. V řečnickém zápalu před schůzkou Chávez dokonce prohlásil, že základny USA v Kolumbii se mohou stát důvodem pro rozvázání diplomatických styků s Bogotou. Na schůzce UNASUR Chávez poněkud vychladl a o rozvázání diplomatických styků už vůbec nemluvil. Dokonce takový vývoj vyloučil.

V patagonském Bariloche snad díky chladnějšímu podnebí probíhala výměna názorů v relativně klidném tónu. Neznamená to, že by Hugo Chávez následován ekvádorským a bolivijským prezidentem ani jednou nezvýšil hlas, ale vždy s omluvou: "jestli pan prezident dovolí".

Závěrečný dokument z Bariloche je také velmi umírněný. Nezmiňuje a tedy ani neodsuzuje severoamerické základny v Kolumbii. To někteří komentátoři považují za vítězství kolumbijského prezidenta Álvara Uribeho. To ovšem nemohl snést Hugo Chávez a ještě před odletem do problémových zemí jako je Írán, Bělorusko či Rusko se nechal slyšet, že summit UNISUR jasně ukázal osamocenost kolumbijského prezidenta. Faktem je, že z vrcholné schůzky vyšla posílena Brazílie jako lokální mocnost. Její prezident Luiz Inácio Lula da Silva dokázal promluvit se všemi prezidenty, s každým zvlášť a dokonce zavolal do Bílého domu Baracka Obamu, aby mu vysvětlil, že vojenské aktivity v oblasti "vzbuzují obavy a jsou choulostivé". Lula da Silva mimo jiné pronesl slova, která stojí zato ocitovat: "Všichni máme něco, co bychom mohli sousedovi vyčíst, ale to by nevyřešilo naše problémy. Když si sedáme ke stolu jako je tento, musíme se předem rozhodnout, jestli chceme spoluvytvářet ovzduší míru nebo ovzduší války".

Ačkoli v Bariloche se všechny státy shodly na mírovém postupu, napětí na kontinentu přetrvává. Země regionu totiž zbrojí: V posledních letech nakoupily zbraně za 38 miliard dolarů, nejvíce ovšem Chávezova Venezuela. Dalšími zeměmi, které podle statistik utrácejí nejvíce za zbraně jsou Brazílie, Kolumbie a Chile.

Více než přítomnost severoamerických základen ohrožují bezpečnost jižní Ameriky letité pohraniční spory. Peru se nedávno nabídlo, že zprostředkuje jednání mezi Chile a Bolívií, která v ledkové válce v druhé polovině devatenáctého století ztratila přístup k moři. Chile peruánského zprostředkovatele rázně odmítlo a latentní konflikt se nedostal ani na jednání UNASUR, i když tam předběžně byl zařazen. Bolivijsko paraguajský hraniční spor, který v první polovině minulého století vedl k nejkrvavější válce na kontinentu, nebyl zeměmi UNASUR ani zmíněn. Podobně jako loňské venezuelsko-ruské manévry a Chávezovo prohlášení, že Venezuela je suverénní zemí a může se paktovat s kým bude chtít, třeba i s Ruskem.

Jižní Amerika leží na sudu se střelným prachem. Přesto si komentátoři nemyslí, že by v nejbližších letech došlo k výbuchu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .