Zase rozpočtový schodek

Stát by měl tentokrát disponovat příjmy přesahujícími hranici bilionu korun. Jde tedy o více než tisíc miliard. Ani to však nestačí k tomu, aby jeho hospodaření bylo alespoň vyrovnané. Naopak v rozpočtu na konci příštího roku podle všeho zůstane schodek pohybující se okolo sedmdesátimiliardové hranice. Znamená to, že ani Topolánkův kabinet nevybočí z řady a bude pokračovat v zadlužování této země.

V praxi se to projeví například tím, že suma potřebná pouze na zaplacení úroků z dluhů naroste zhruba o devět miliard a celkově bude činit asi 47 miliard. A nic zatím nenasvědčuje tomu, že v dohledném horizontu se takovýto vývoj nějak dramaticky změní. Přitom české ekonomice se v posledních letech daří. Což se mimo jiné projevuje v tom, že do státní pokladny plyne z nejrůznějších daní čím dál tím více peněz. Ty však spolknou bobtnající výdaje, které hravě předčí i rekordní příjmy.

Vzhledem k tomu, že pro politiky je pohodlnější si půjčit, než razantně škrtat, představuje každoroční sestavování rozpočtu dobře zaběhnutý rituál. Na jednu stranu se položí vše, co je potřeba ze státního rozpočtu zaplatit a na druhou zase to čím se to zaplatí. No a protože se vždy zjistí, že výdajová část převyšuje příjmovou, rozdíl se pokryje nejrůznější formou půjčky. A tak se to opakuje pořád dokola. Také kvůli tomu, že Česká republika má zatím dobrou pověst dlužníka a není pro ni příliš složité se k penězům za přijatelný úrok dostat. Politici tak nejsou nuceni pálit si prsty nepopulárními škrty.

V této souvislosti je celkem lhostejné, z jaké části politického spektra je vláda, která rozpočet připravuje. Proto působí svým způsobem směšně nejrůznější půtky, které se před hlasováním o rozpočtu před zraky veřejnosti odehrávají. Na podstatě věci totiž nic nezmění. Pouze se prohodí role. Bývalí opoziční politici připraví podobný rozpočet, jako do té doby kritizovaní vládní. Ti zase z opozičních lavic kritizují, že návrh je špatný a že z jejich dílny by byl výrazně lepší. Stačí připomenout inzeráty, které v tisku zadal bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý a ve kterých varoval před zkreslováním skutečného stavu veřejných financí. Přitom nakonec předložil takový návrh rozpočtu, který byl založen na podobných principech a s podobným schodkem, které kritizoval.

Vzájemné půtky z posledních let poskytují politikům alibi, proč nemohou dospět k zásadním reformám, které by ulehčily státním výdajům. Řeč může být například o důchodové reformě, nebo o změnách v sociálním systému. To jsou položky, které tvoří podstatnou část rozpočtu a jejichž nárůst je z dlouhodobého hlediska neudržitelný. Samozřejmě nelze očekávat, že by se z roku na rok ušetřily stovky miliard. Ale čím později se například začne se změnou důchodového systému, tím bude pro stát dražší. A jedinou jistotou je, že dříve nebo později k ní bude muset dojít. Samozřejmě pokud mají mít důchody v budoucnosti alespoň takovou úroveň, která by umožnila důstojné stáří. Nebo pokud politici nechtějí cynicky prodloužit věk pro nárok na odchod do důchodu někam za hranici 85 let. Tím by problémy s důchody mohli také vyřešit. Nároku na penzi by se dožil málokdo a navíc by ji většinou čerpal jen krátkou dobu.

Jde sice o určitou nadsázku, ale pokud nedojde k zásadní změně, může se postupem let proměnit v trpkou realitu. Ostatně o cynismu českých politiků svým způsobem názorně vypovídá historka kolem poslankyně zelených Jakubkové. Ta se nakonec hlasování o rozpočtu nezúčastnila. Zdůvodnila to tím, že mimo jiné neuspěla s návrhem přidat asi 400 milionů korun na kolejovou dopravu ve městech. Ministr financí Kalousek tvrdí, že poslankyně nedokázala svůj návrh zformulovat v podobě umožňující o něm hlasovat. Lze si představit, že kdyby koalice nutně její hlas potřebovala, tak by jí poradila. Vzhledem k tomu, že měla vláda zajištěnu dostatečnou podporu, mohla se k Jakubkové otočit zády a ještě z ní udělat neschopnou poslankyni.

Podobně je to i s rozpočtovým schodkem Pokud nebudou politici pod silným tlakem veřejnosti, taky se k jeho snižování nebudou znát. A opět si mohou myslet své o schopnosti občanů tentokrát dohlédnout na to, jak se zachází s jejich penězi.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .