Zásadní programovou debatu zahájila i SPD

Křesťanští demokraté první nakročení mají už za sebou. Zásadní programovou debatu uvnitř strany odstartovala kancléřka Angela Merkelová svým projevem na berlínské konferenci koncem února tohoto roku. Klíčovou větou v jejím projevu byla myšlenka o potřebě nově pojmout sociálně tržní hospodářství. Poměry doby Ludwiga Erharda, kdy byly pokládány jeho základy, se dramaticky díky globalizaci změnily.

Sociální demokraté podobnou konferenci uspořádali toto pondělí, 24. dubna. Vstupní projev s mottem "Máme sílu ke změnám" pronesl úřadující předseda sociálních demokratů a zemský ministerský předseda Porýnní - Vestfálska Kurt Beck. Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung v článku Ani visionář, ani suverénní pán jeho projev charakterizoval následující větou: Před užším kruhem funkcionářů nemluvil ani tak politický visionář o utopiích sociální demokracie, spíš politik, který doma v Porýnní Vestfálsku už častěji dosáhl úspěchu a který nemá v úmyslu zpochybňovat kurz výzev k modernizaci.

K té charakteristice se lze bez problémů připojit. Snad jen dodat, že určitá očekávání v úvodu projevu Kurt Beck nepochybně vyvolal. To tehdy, když připomněl starého socialistu Ferdinanda Lassala, aby odcitoval jeho výrok z roku 1882. Všechny velké politické akce spočívají v popisu toho, co je a čím se má začít. Všechny politické malodušnosti spočívají naopak v zamlčování a mlžení toho, co je. A proto, pokračoval už vlastními slovy Kurt Beck, nechme si otázky, které jsou vysloveny, pustit k tělu, a to i ty, které by mohly být nepříjemné. Pojďme věci, které lidi trápí, vyslovit, abychom diskusi o nich nevedli přes jejich hlavy, ale spolu s nimi a v jejich zájmu, jak tomu chce skutečnost.

Vzdor nadějnému úvodu, obsah projevu, byť je složen z mnoha a mnoha slov, rozhodně nepředstavuje text, který by posluchače nebo čtenáře zvedl ze židle. Obsahuje přirozeně popis celé řady problémů, které sebou německá, a nejen německá, současnost nese a které vyžadují zcela nový přístup řešení, často ne příliš vlídný či lidem příjemný.

Beck kupříkladu upozorňuje, že globalizace není jen volný tok zboží a kapitálu. Globalizace podle něj musí v budoucnu znamenat mít i jasno v tom, že všichni, kteří se na tomto světě podílejí na ekonomickém dění, musí mít i odpovědnost. Jak dosáhnout vědomí odpovědnosti u globálních hráčů se ale z projevu nedozvíme. Snad také proto, že se projev opírá o znalost vůdčích programový tezí, které měli účastníci konference k dispozici a které představují podklad pro další zásadní debatu. V souvislosti s globalizací se v nich dozvídáme, že cílem sociálních demokratů je vybudovat globální sociálně tržní hospodářství. Píší zde: Mezinárodnímu kapitalismu zamýšlíme vytvořit nový hrací prostor a pravidla podle vzoru globálního sociálně tržního hospodářství. K tomu je potřeba prosadit mezinárodní sociální a ekologické standardy.Výraznou odpovědí na globalizaci je posílení Evropy jak dovnitř, tak i navenek.

V souvislosti s globalizací teze mluví i o nových hrozbách, šířících se po světě. Za největší hrozbu programové teze mají privatizaci násilí. Bída, omezenost zdrojů, dočteme se zde, náboženský fundamentalismus a uzemní konflikty představují živnou půdou pro nové formy mezinárodního terorismu. Způsob, jak čelit této hrozbě, vidí sociální demokraté v prosazení myšlenky, podle které pojetí právního státu se musí stát globálním měřítkem. Naplnit takový záměr lze cestou posilování mezinárodního soudnictví.

Snahu o realistické vidění stávajícího světa a jeho možného vývoje vyjadřuje i deklarované úsilí o trvale udržitelný pokrok. Není redukováno jen na životní prostředí či na využívání omezených přírodních zdrojů, popřípadě na otázky spojené s energetikou, ale vztahuje se i na problém chronicky zadlužovaných veřejných financí. Zde trvale udržitelný rozvoj představuje efektivnější vynakládání prostředků. Tedy poskytování veřejných služeb v mezích, daných reálnými možnostmi společnosti.

Je nepochybné, že v debatě nad zásadními programovými změnami budou někdy obě velké, dne koaliční strany přešlapovat na místě. Někdy nenabídnou schůdné řešení a zůstane jen u proklamace. V každém případě však zápolení v podobě konkurenčních programových debat obou tvůrců dnešní velké koalice svědčí na jedné straně o jejich společenské odpovědnosti, ale také dokazuje, že v rámci koalice je i tak možné zahájit inteligentní, nepopulistickou soutěž o budoucí voličskou přízeň.