Zapomeňte na reformu

Vše nasvědčuje tomu, že koaliční vláda si je této poučky náležitě vědoma a že o nutné reformě veřejných financí bude maximálně mluvit, činy však následovat nebudou. Navíc se dá předpokládat, že i debaty o reformách budou umírněné a zaměřené tak, aby neodradily voliče od podpory koaličních stran. Ostatně výsledky volebních preferencí jasně dokazují, že se vládní strany netěší příliš velké popularitě.

Podle všeho to potvrdí i blížící se volby do evropského parlamentu. Přitom klesající podpora koaličních subjektů není způsobena razantními reformními kroky. Naopak dluh veřejných financí je stále vysoký a Špidlův kabinet proti němu zatím účinně nebojuje. I když se snažil vyvolat pravý opak. Například kvůli první fázi reformy veřejných financí se rozpoutalo drama. Vláda totiž spojovala reformní úspěch se svojí další existencí. Nakonec k razantním škrtům na straně výdajů stejně nedošlo. Původní záměry byly změkčeny a Špidlův kabinet vládne dál.

Omezení podpory stavebního spoření, částečné zpřísnění vyplácení dávek v nezaměstnanosti a zpřísnění nemocenské k razantním škrtům počítat nelze. Vláda se nakonec pod tlakem okolností rozhodla především naplnit státní pokladnu. Využila k tomu mimo jiné vstup země do Evropské unie. Konkrétně došlo k růstu spotřebních daní a ke změnám v sazbách daně z přidané hodnoty. Ani to samozřejmě nestačí k umazání dluhů veřejných financí. Jak opakovaně tvrdí ekonomičtí odborníci, jedinou cestou jsou razantní škrty ve výdajích. Experti upozorňují například na nezbytnost důchodové reformy.

Demografické studie jasně dokazují, že populace stárne. Znamená to, že za několik desítek let by musel jeden pracující vydělat na penze hned několika důchodců. Což je samozřejmě neúnosné. Proto politici stojí před úkolem, přejít z tzv. průběžného systému financování důchodů na jiný. Ten by měl být založen na kombinaci povinného a dobrovolného spoření. Samozřejmě názory na detaily nového systému se různí. Shoda panuje v tom, že s reformou by se nemělo otálet. Vzhledem k tomu, že politici ještě nestojí před faktem, že za rok, za dva nebude na důchody, snaží se razantní řez v důchodovém systému neustále odkládat. Vše nasvědčuje tomu, že se to povedlo i Špidlovu kabinetu.

Ministr financí Bohuslav Sobotka se totiž nechal slyšet, že se současné vládě nepodaří prosadit důchodovou reformu v tomto volebním období. Je logické, že se koaliční politici nepohrnou do reformy v roce, kdy je čekají hned troje volby, ani v roce, kdy budou na dohled volby do poslanecké sněmovny. Podobné je to i s reformou zdravotnictví, s deregulací nájemného, nebo s ještě adresnější a spravedlivější sociální politikou.

Všechny jmenované oblasti patří do kategorie nutných reformních kroků, které však mohou vyvolat negativní odezvu u značné části voličů. Takže pokud se do změn hodlá vláda pustit, musí tak učinit bezprostředně po nástupu k moci. Jakmile začne váhat, je pravděpodobné, že ničeho nakonec nedosáhne. Právě to je případ Špidlova kabinetu. V prvním roce vládnutí se na reformy chystal, pod tlakem politických sporů uvnitř koalice i sociální demokracie od nich postupně ustupoval. V současné době pak nikdo nevěří, že reforma bude pokračovat. Mimo jiné to znamená, že reformní náklady porostou, dluh veřejných financí se nebude zmenšovat a například zavedení eura se bude oddalovat.

Pro daňové poplatníky je to navíc signál, že v budoucnosti budou muset ze svých kapes hradit vyšší dluhy. Což se různým způsobem promítne i do snížení jejich životní úrovně. Je to svým způsobem začarovaný kruh. Politici sice vnímají nutnost začít něco dělat s vysokými dluhy. Zároveň však moc dobře vědí, že voliči jejich aktivitu neocení. Občané by zase pochopitelně rádi platili nízké daně a měli vysokou životní úroveň. Zároveň však nejsou ochotni dlouhodobě podpořit politiky, kteří by se za tímto cílem cestou nepopulárních kroků vydali. Takže Špidlův kabinet zhruba v poločase svého vládnutí potvrzuje, že ani on není schopen začarovaný kruh protnout. Zatím to česká ekonomika unese. Čas politiků na hrnutí problémů před sebou se však neúprosně zkracuje.