Západní Evropa: Strach z přistěhovalců z islámských zemí

14. prosinec 2009

Konec roku poznamenala v některých zemích Evropy nečekaná záležitost. Zákaz stavby minaretů ve Švýcarsku tam vyvolal vlnu diskusí o postavení islámu a jeho vyznavačů na evropském kontinentu.

Najednou se ukázalo, jak nevraživý je leckde vztah většinového obyvatelstva k muslimské menšině. Pro internetový portál ČT 24 jsem v té souvislosti napsal komentář o vývoji soužití evropských národů s přistěhovaleckými komunitami a se zlou jsem se potázal. Tvrdil jsem, že "drtivá většina přistěhovalců si v nové evropské vlasti budovala existenci v souladu s tamním prostředím.

Už proto, že pro ně bylo ekonomicky příznivější a hlavně svobodnější. V druhé, třetí generaci už potomci přistěhovalců neznají zemi původu svých rodičů či předků, nemohou se tedy identifikovat s její realitou a většinou tedy neodmítají integraci. Že se někde první vlna přistěhovalců octla v ghettech a že se v dalších generacích nemá kam integrovat, to se stalo hlavně vinou či nepředvídavostí úřadů. Typické je to pro Francii: přistěhovalcům stát postavil celé nové čtvrti měst, ale ponechal je tam v izolaci. Nic podobného se nestalo např. ve Španělsku, kde ve městech vyslovená ghetta nejsou. Náboženská víra byla u mnoha jedinců první přistěhovalecké generace možná silná, ale nedostávala se do konfliktu s náboženským cítěním většinové společnosti. Tolerance - například u Francouzů byla - řeknu-li to cynicky - úměrná potřebě zahraniční pracovní síly a vlažnosti vlastního náboženského cítění. Náboženské tradice nehrají ve Francii silnou roli ani u potomků přistěhovalců. A odvážím se tvrdit, že tomu tak bylo a je dodnes je u většiny potomků neevropských přistěhovalců v Německu, ve Švýcarsku a jinde v Evropě." Právě na tuto poslední větu citovanou z mého komentáře na portálu ČT 24, ale i na celý článek doporučující Evropanům v jejich vlastním zájmu toleranci, jsem se dočkal prudce odmítavé (řekl bych xenofobní) reakce svých čtenářů: Něco málo vám také ocituji: "Kde se to v nich najednou vzalo, že při první příležitosti zapalují co můžou? Že jako například v Srbsku vraždí křesťany? Těm chudáčkům začala společnost ubližovat a najednou se to v nich jen tak mimochodem objevilo? ...TO OPRAVDU MYSLÍTE VÁŽNĚ pane Velíšek?"

"Tu pakáž zatím Česko nezajímá. Bude to ale legrace až po Praze, Plzni, Brně a jinde porostou mešity a současně se budou muset bourat boží muka, atd. aby to vzácné hosty neuráželo... A až většina taxíkářů budou muslimové, kteří odmítnou vézt zákazníka, když mu čouhá z nákupní tašky flaška vína..." Takový obraz soužití většiny s menšinou je ze zlého snu, není výsledkem osobní zkušenosti, ale mechanického vztahování těch nedrastičtějších případů na celou komunitu. Stačí jeden případ zabití sestry bratrem kvůli její chystané svatbě s křesťanem a celá muslimská komunita je v evropských médiích dána do klatby. S hořícími auty na francouzských předměstích (podzim 2005), nemělo náboženství nic společného. Přesvědčil jsem se o tom přímo v těch problémových čtvrtích. Do role antisociálních a kriminálních živlů vehnala tamní výrostky izolovanost jejich ghett, nezaměstnanost a bezradnost jejich rodičů a tím ztráta rodičovské autority a neexistence jiných autorit, nemožnost identifikovat se s pozitivními stránkami společnosti, která o to už tolik nestojí. A chování muslimů k ženám? Jistě, že neodpovídá evropské kultuře. Ale když jsem se na diskriminaci žen zeptal v sídle UOIF, nejradikálnější muslimské organizace ve Francii, kam jsem se nejdřív opravdu s kamerou bál jít, namítla mi tam předsedkyně ženské sekce (mimochodem konvertovaná Francouzka), že evropské podsvětí násilně nutí ženy k nedobrovolné prostituci a dělá z nich de facto otrokyně, a že ona by neměnila. V těch evropských zemích, kde se za ta desetiletí koexistence přece jen trochu vyrovnávaly sociální podmínky života většinového obyvatelstva a menšinových komunit, zůstávaly věci dlouho relativně v klidu. Až do doby, kdy se do soužití Evropanů a muslimů začala zvenčí přenášet atmosféra strachu, kterou mezi západní civilizaci a svět islámu vneslo 11. září a to, co následovalo. Bushova "war on terror" nebyla dobrou metodou k vymýcení militantního radikalismu, plodícího terorismus. Naopak reakce islamistických radikálů na válku v Iráku rozmnožila v zemích islámu řady sebevražedných mučedníků, kteří vlastní smrtí dodnes živí krvavý džihád a islámský fundamentalismus. Ten, bohužel, vyvolává fundamentalismus křesťanský. Víra se stěhuje z duší na prapory! A to je vždycky špatně! Středověk není radno vracet! Víra přestěhovaná z duší na prapory je časovanou bombou! Rozbuškou náboženských válek. Když společnost přestane věřit, že tolerance vytvoří prostředí, v němž terorismus nenajde živnou půdu, a když vláda dopustí, aby se náboženství stalo jablkem sváru a příčinou davových psychóz, rodí se konflikt. To, co říkám, platí samozřejmě zejména pro multietnické státy. Pro země dosud etnicky tak monolitní, jako je naše, platí, že je záhodno včas rozpoznat bacil xenofobie a postavit se mu do cesty.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Zdeněk Velíšek
Spustit audio