Západní Evropa hledá postoj k novým členům EU

Vedla ho k tomu nepochybně obava, dosti rozšířená v poslední době u francouzské veřejnosti, že spousta francouzských podniků se nyní, po rozšíření EU na východ, bude údajně stěhovat jinam, zvláště do nových členských zemí střední a východní Evropy, neboť mnohé z nich nabízejí západoevropským podnikatelům podstatně nižší zdanění zisku, než na jaké jsou zvyklí doma.

Je to úvaha do jisté míry pochopitelná. Nabízejí-li totiž některé východoevropské státy podstatně lepší podmínky pro podnikání - ve formě nižšího zdanění podnikatelského zisku - lze předpokládat, že se opravdu mnozí podnikatelé rozhodnou této výhody využít. Rozdíl deseti, patnácti nebo dokonce dvaceti procent z odvedeného zisku do státní pokladny určitě stojí za úvahu.

Ale na druhé straně je tato obava, jejíž šíření v západoevropských zemích vydatně podporuje hlavně bulvární tisk, přinejmenším dosti pofidérní a možná i docela zbytečná: podnikání se totiž neřídí jen předepsanou výší zdanění. Mnohem důležitější jsou úplně jiné faktory, které vstupují do podnikatelského rozhodování, jako je například kvalita pracovních sil v daném regionu, jejich schopnosti a dovednosti, motivace a pracovní nasazení. Anebo jiné kvality podnikatelského prostředí, jako je jeho průhlednost, důsledné dodržování zákonů, stabilita měny či prosperita dané ekonomiky jako celku. To vše hraje roli v rozhodování podnikatelů o zakložení podniku anebo jeho přemístění.

A to vše jakoby francouzský ministr financí Sarkozy, známý dosud mezi ekonomy spíše jako liberál, nechával úplně stranou. A dokonce svůj požadavek podpořil výhrůžkou, na níž už opravdu neměl právo: že by prý EU mohla snížit zemím, které svůj daňový systém nepřizpůsobí západoevropské normě, příspěvky z tzv. strukturálních fondů, tj. že by mohla omezit peněžní dotace, které dostanou od bohatého Západu jako noví členové EU.

Naštěstí v tomto požadavku a výhrůžce zůstává Nicolas Sarkozy v Evropě osamocen (alespoň mezi politiky, kteří by něčeho takového mohli dosáhnout). A stojí za zmínku, že o tom nedávno v Londýně pohovořil i český prezident Václav Klaus s britským premiérem a že Tony Blair takové nároky rozhodně popřel. Británie se tedy k Francii v té věci určitě nepřidá.

Poměrně ostrou kritiku Sarkozyho představ uveřejnil ve čtvrtek v deníku Financial Times nynější komisař pro vnější vztahy EU Chris Patten. Názor francouzského ministra financí označil rovnou za "bizarní" a napsal, že se přece dnes nikdo nemůže divit, chovají-li se nové členské státy EU tak, jak se chovají - na základě zdravého ekonomického uvážení.

"Měli bychom snad považovat chudobu za jakýsi druh komparativní výhody a chudé za ni trestat?" ptá se ironicky Patten a dodává: "Osobně jsem rád, že podle odhadu vzroste letos hrubý národní produkt v Estonsku o více než 5 procent a v Litvě dokonce o 7 procent. Bylo by nám snad milejší, kdyby celá ekonomika EU rostla jen současným tempem Francie a Německa, tedy o méně než 2 procenta ročně?"

"Jedním z důsledků předchozích rozšíření EU bylo zbohatnutí nových členských zemí, které byly po vstupu do unie schopny lépe využívat výhod jednotného trhu. a nové členské státy právem studují příklad Irska jako svůj vzor. Těžko dnes může někdo tvrdit, že irský zasloužený úspěch nás ostatní ožebračil, právě naopak: ukázal nám lepší cestu," říká komisař Chris Patten.

Podle něj prosperita v jedné části společného evropského trhu určitě nepředstavuje ohrožení, jak by se mohlo zdát Sarkozymu, ale naopak příležitost, které je třeba se chopit. A pokud začne na staré členské státy po rozšíření EU působit konkurence z nových členských zemí, bude to jenom dobře.

Vidíme tedy, že v západní Evropě probíhá i na poměrně velmi vysoké úrovni debata o postoji vůči nám. Nezaznívá tam jednotný hlas, ale objevují se různé názory a i my se k nim můžeme (a musíme plným právem) vyslovovat.