Zamyšlení - 13.5.

Mám-li tedy mluvit o ženách, byl jsem a dodnes jsem nimi obklopen. S manželkou máme tři dcery a v nemocnici je naprostá většina pracovníků ženského rodu. Jaké tedy, z mého pohledu ženy jsou a jak nás ovlivňují?
Předně si myslím, že v denním praktickém životě svou racionalitou a větší adaptabilitou na měnící se podmínky, předčí muže. Tyto vlastnosti jsou asi v nich zakódovány během dlouhého vývoje, kdy samička musela včas rozpoznat blížící se nebezpečí a rychle a správně rozhodnout, aby chránila mláďata. Pocit odpovědnosti k okolí je v ženách uložen asi hlouběji, než u mužů. Jenom pro zajímavost, v roce 2005 spáchalo sebevraždu u nás 1272 mužů, ale pouze 292 žen. Jistě, příčin tohoto nepoměru může být hodně, ale neschopnost adaptace na zátěžovou situaci je asi u mužů menší. Ti řeší z mého pohledu situace přímočaře, řekli bychom nebojácně, zaujímajíce jednoznačná stanoviska. Právě pro onu suverenitu potřebují někoho, kdo by jim občas řekl: Karle, Pepo neblbni... Ženy zvažují co se hodí a co ne. A ne vzácně muže na různé akce připraví. Před návštěvou u známých upozorní, že hostitelé mají dvě děti, postavili chatu a zemřela jim babička. Dokonce doporučí muži, jak se má obléknout a najdou mu i správnou košili a kravatu.
Sympatická na ženách je mi jejich malá láska k moci. Tou právě muži oplývají a mají snahu řídit politické strany, velké organizace, či dokonce stát. Ženě stačí, když řídí toho rozhodujícího muže, za kterým vždy vystupuje z letadla druhá...
Myslím, že většina mužů neřeší-li právě s jinými muži problémy Iráku, či prohru Chelsea s Liveropoolem se v přítomnosti žen cítí dobře a jsou rádi, že mezi muži a ženami jsou biologické rozdíly, které sice feministky uznávají, ale nepovažují je za dostatečný důvod k jisté nerovnosti mezi oběma pohlavími.
Sám si myslím, že právě tato biologická nerovnost je příčinou nejen toho, že muži rychleji běží, výš a dále skáčou, ale i v intelektuální sféře nacházejí jiná uplatnění. Mozková činnost mužů a žen se liší, je jiná. Jiná neznamená lepší, či horší, prostě jiná, když objem mužského mozku je větší (máme větší hlavy) je naopak relativní objem mozkové kůry větší u žen! Ženy častěji aktivují obě mozkové hemisféry při řešení řečových úkolů, byly lepší v paměťových testech a byly u nich prokázány lepší výsledky v základních početních operacích, jako je sčítání, odčítání, či dělení. Mají naopak horší orientační schopnosti v navigačních testech (Karle, Pepo, kde to jsme, ukaž mi to na mapě)! A v matematickém uvažování. Na rozdíl od militantních feministek, které v tom, že muž uvolní ženě místo a při průchodu dveřmi ji dá přednost, vidí zdůraznění jistého projevu nerovnosti, si myslím, že to tak má být. Pamatuji si, jak v 50. letech jsem v kině viděl ženy rubat uhlí a řídit parní lokomotivy. Již jako dítěti se mi tato rovnost zdála nepřirozená.
Z různých genderových studií lze vyvodit, jak jsou ženy utiskovány, jak pobírají za stejnou práci nižší mzdu a podobně. Při debatě na toto téma mne známá požádala, abych porovnal platy lékařů a lékařek na naší klinice. Otázka mě překvapila. Nikdy mne nenapadlo, že by byli placeni rozdílně, řekli bychom podle pohlaví. Samozřejmě, že jsem se na mzdovém oddělení dozvěděl, že v platových tabulkách kolonka pohlaví není. Výše mzdy je dána kvalifikací a délkou praxe. Nejsem zaměstnancem soukromé firmy, ale kdybych nějakou vedl, odměňoval bych zaměstnance podle hodnoty, kterou pro podnik vytvářejí, ne podle toho, zda nosí kalhoty, nebo sukně. Zavádějící argumentaci o průměrných mzdách mužů a žen v naší zemi je třeba vztáhnout k mnoha ukazatelům např. vzdělání, procentu mužů a žen v jednotlivých profesích atd.. Málo se například ví, že procento žen, které mají pouze základní školní vzdělání je větší než % mužů (29,1% : 23%), naopak u absolventů vysokých škol je více v mužské populaci (7,1% : 8,9%). Ostatně, těm co naříkají nad postavením žen ve společnosti je třeba připomenout, že ač mají podle nich krušnější život, žijí déle...
Dosud jsem hovořil o ženách. Dovolte několik slov o ženách matkách. Největším darem je pro mne dar života. Nikdy nezapomenu na pohnutí, které jsem prožil, když jsem slyšel první křik své právě narozené vnučky. Říká se, že matka dala život dítěti. Četl jsem ale také, že Janě Seimurové se konečně podařilo, ostatně za cenu vlastního života, darovat Jindřichu VIII. mužského následníka trůnu. Aniž si to uvědomujeme, jsme my otcové obdařeni.
A protože se blíží den matek, chtěl bych poděkovat nejen své ženě, která mi dala tři děti a navíc vzhledem k mému zaměstnání víc než já je i vychovávala, ale stejně tak i všem ženám matkám jejichž děti jsou vlastně budoucností národa!

Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.
přednosta III.chir.kliniky
1.LF UK FN Motol