Zákruty na cestě k vládě

Na pohled to vypadá jednoduše, ale koaliční politiky čeká ještě spousta jednání a dohadování. Pro voliče a daňového poplatníka je docela výhodné, že se to celé děje a bude dít v létě, v době dovolených, kdy si politikové beztak vybírají dovolenou a jsou parlamentní prázdniny. V normální parlamentní čas by se na dobu vyjednávání vlády zastavil chod politiky zcela neproduktivně. Z personálií se nakonec politikové dokázali shodnout jen na dalším politickém osudu bývalého premiéra Vladimíra Špidly. Má se stát českým zástupcem v Evropské komisi, kde nahradí Pavla Teličku.

Otázka zní, zda-li je právě toto nejlepší vizitka pro budoucí personální vyjednávání. Pokud takto půjde dál, je možné spolehnout na to, že politika zcela převáží nad věcností. Samozřejmě, není nic špatného na tom, že se funkce vyjednávají politicky, mělo by to být ale v určité rovnováze. Nominace nepolitika Pavla Teličky do dosluhující komise jistě budila zdání provizorního řešení a nebylo dobré, že český komisař neměl a nemá politický mandát. Když už ale politikové nikoho s mandátem nebyli schopni vyslat, je trapné, že jim k tomu nakonec muselo dopomoci hledání místo pro zasloužilého, ale odejitého straníka Špidlu. Tímto způsobem řešit na evropské úrovni vnitrostranické problémy je velmi nešťastné. O to více, že Teličku vlastně do Bruselu vyslala vláda, které byl Špidla v čele. A proti jeho profesionalitě zatím nebyly žádné námitky a také jeho popularita nebývale vzrostla.

Poslední námitkou může být to, že dosavadní předseda strany jistě nezíská plnou důvěru opozice, což by na jeho postu bylo velmi důležité. Zvláště tehdy, když Špidlova mateřská strana v evropských volbách propadla a nejvíce evropských poslanců získala opoziční ODS. Společně s KDU-ČSL a Sdružením nezávislých kandidátů a Evropskými demokraty tvoří největší část české delegace členové pravicového klubu Evropské lidové strany a Evropských demokratů. Také rozdělení v české poslanecké delegaci v Evropském parlamentu by mělo být zohledněno. Alespoň tím, že komisařem by měl být někdo přinejmenším neutrální. Předseda strany, která v evropských volbách propadla, to je velmi zvrácená symbolika.

V každém případě už nyní je jisté, že koalice zapojila křeslo evropského komisaře do koaličních vyjednávání. Jak tomu bude dál? Sestavovatel vlády Stanislav Gross má už na papíře vůli své strany vládu sestavit. Nyní ovšem bude pod drobnohledem, jak se mu podaří vybalancovat často velmi rozdílné zájmy. Svou stranu bude muset přesvědčit, že má rozhodující vliv na vládu. Své koaliční partnery zase, že jejich vliv na vládu úplně nezanikl. Je zjevné, že jako s postem komisaře, bude se obchodovat i s dalšími posty. Objevily se už spekulace, že ještě více politickými budou funkce náměstků. To je typický průvodní znak vratké vlády, která musí uspokojit více ambicí než je vhodných funkcí.

Neznámou zatím je, do jaké míry bude chtít další vývoj ovlivňovat prezident republiky. Zatím do něj příliš nezasáhl, byť jeho pouhé vyzvání Grosse k jednáním o sestavení vlády je možné považovat za otvírání zadních dvířek. Z Ústavy by totiž prezident měl Grosse rovnou jmenovat premiérem a pokud by se mu nepodařilo sestavit vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny, měl by ještě jednu možnost opravy. Takto si prezident nechává možnost nekonečného množství oprav, premiérem jmenuje až toho, kdo mu předloží životaschopný model.

V tuto chvíli zatím není možné říci nic konkrétního o nové vládě, všechny předpokládané personální rošády, zveřejňované v médiích, mohou mít jepičí život. Situace se mění a také je otázka, zda-li některé spekulace nepouští do médií samy mocenské skupiny, aby si zajistily výhodnější pozice.

Jasno bude až tehdy, když Stanislav Gross předloží své konkrétní seznamy nové vlády. Pak také bude možné definitivně spekulovat, co zač bylo vyměněno. Otázka je, zda-li to pro českou politiku něco pozitivního přinese. Současný způsob letního vyjednávání bohužel podporuje rozšířený názor, že česká politika už výhradně stojí jen na technologii moci. Vyjednávání probíhá za téměř naprostého nezájmu veřejnosti a ani politikové nebudí dojem, že by je zajímal jiný názor, než zájem svých spolustraníků. Politika je na jedné straně bojem o moc, ale neměla by být redukována jen na něj. Zatím se bohužel kyvadlo současných jednání nebezpečně naklání jen na jednu stranu.