Zákony proti stěhování národů

Návrh tehdy ve Vídni neprošel, ale později ho do praxe uvedl Adolf Hitler v koncentračních táborech.

Ani rakouští poslanci ani Hitler netušili, že pokrok pomůže úřadům zaměnit tetování za otisky prstů nebo případně za záznam DNA. Oboje se po svém objevení rozšířilo díky záznamové technice, která dovoluje stále rychleji ověřit identitu té které osoby. Nejjednodušší je, když každý občan nosí u sebe doklad, který můžeme pracovně nazvat třeba občanský průkaz nebo pas, jejichž obměnou byla v předminulém století vandrovní knížka čili wanderbuch též také tovaryšská list. Všechny tyto dokumenty měly a mají za cíl identifikovat osobu, která nežije po generace ve své vesnici, nýbrž cestuje po světě.

Posuňme se v čase a vzpomeňme na Židy, kteří prchali před Hitlerem. Mnohé z nich nechtěly demokratické státy přijmout, i když to příliš často to znamenalo jejich smrt. Důvody byly různé. Bohatí si to většinou nějak zařídili.

A ještě o pár let později... Komu se podařilo utéct po únorovém vítězství lidu z tehdejšího Československa, musel si prožít řadu krušných měsíců v nehostinných uprchlických táborech v Rakousku či v Německu, než někde svůj pobyt v demokratickém světě legalizoval. A posuňme se v čase zas o kousek dál. Je to asi měsíc, co na naléhání předsednické Francie přijal Evropský parlament Direktivu o návratu, která stanoví podmínky pro vyhošťování nechtěných imigrantů ze zemí Evropské unie. Ještě musí projít schvalovacím procesem v Radě ministrů, pak musí být oficiálně zveřejněna a nakonec musí být začleněna do vnitřních legislativ členských zemí, což by se mělo stát do dvou let. Direktiva, která byla schválena bez oprav, by měla začít platit v roce 2010.

Stanoví se v ní například, že nezletilé děti - mimochodem Brusel zatím nesjednotil, kdy se člověk v Unii stává zletilým - musí být vraceny do své vlasti. Nebo jiný příklad. Imigranti mohou být zadržováni až osmnáct měsíců, během nichž je třeba legalizovat jejich pobyt nebo je vyhostit. V současné době je to v řadě zemí pouhých měsíců dvanáct, i když v devíti státech Unie, třeba v Dánsku, Řecku, Velké Británii či ve Švédsku žádná maximální hranice zadržení neexistuje. Ve velmi benevolentním Španělsku se premiér Luis Zapatero nechal slyšet, že by jeho vláda byla ochotna prodloužit pobyt nelegálně příchozích cizinců v zemi ze čtyř na šest měsíců.

Problém spočívá v tom, že internace ve sběrných táborech zbytečně stojí peníze a na druhé straně je urážející a demotivující, neboť zadržení v nich nemohou prakticky nic dělat. Vlády musí shromažďovat imigranty, aby je pak poslali do jejich vlastí společně levněji. Na druhou stranu příchozí cizinci nejsou hloupí a před vyhazovem z Evropy se brání tím, že okamžitě při zadržení žádají o politický asyl. Cizinci vydávají na svůj převoz do Evropy nemalé peníze, mnohdy zadluží na léta svou širší rodinu, a při samotném přesunu často riskují život. Na druhé straně Evropané nemají rádi chudé příbuzné bez vzdělání, natožpak ty, co mají jiné vychování: spí ve stanech, cestují z místa na místo, kradou, i když to dělají z nezbytí, a třeba jsou i hluční a šťárají v nose.

A posuňme se v čase ještě dál. O minulém víkendu vyhlásil italský premiér Silvio Berlusconi v zemi stav nouze. Obnovil počet sběrných táborů pro cizince bez dokumentů, jejichž počet minulá vláda redukovala. Nastolil povinnost repatriovat nezletilce do jejich vlasti, jak to napřesrok bude platit v celé Unii. Zvýšil na osmnáct měsíců možnost internovat cizince bez dokladů, jak to také prosazuje Brusel. A když neuspěl s identifikací Romů, chce zavést identifikaci všech Italů žijících v zemi. Je to špatné? Určitě ano, i když to není nic nového. Identifikační karty byly po větší část minulého století zcela běžné v celé Evropě.

A posuňme se v čase dál, hodně daleko do minulosti. Od počátku lidstva se člověk stěhuje za lepším. Zabydlil celou Zemi. Poslední velké stěhování národů mělo za následek pád Říma.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .