Záhada přístroje mudrců

Tato věta, pro běžného čtenáře zcela nesrozumitelná, pochází z rukopisu, jenž je neméně záhadný. Přestože se spolu se třemi dalšími ocitl ve sbírkách oxfordské univerzity již koncem 19. století, byl zkoumán až v posledních dvou letech. Přibližně je datován do 10. stol. n. l. a jeho zvláštností je jazyk. Ten je koptský, což je u alchymického textu dost neobvyklé.

Koptština se vyvinula z posledního stadia staroegyptského jazyka, nepoužívala již hieroglyfy, ale posloužila si abecedou vycházející z řecké, doplněné některými znaky egyptského démotického písma. Jako psaný jazyk se koptština používala přibližně od roku 300 n. l. následujících přibližně tisíc let; po čtrnáctém století pokračovala jako liturgický jazyk monofysitské církve.

V koptském jazyce byly sepsány texty o astronomii, matematice a lékařství; čtveřice nově zkoumaných rukopisů je výjimečná právě tím, že jde o alchymická pojednání. Jednomu z nich připisoval neznámý autor takový význam, že vyškrábal předchozí text a místo něj napsal ten o alchymii. Zatímco právě tento text má klasickou podobu, tedy je formulován jako autoritativní, předepisující co použít a jak s tím nakládat, u dvou rukopisů je styl pro alchymii značně nezvyklý - jakoby ho psal adept této nauky zaznamenávající poučení svého učitele.

Alembik|foto: public domain

Učitel versus žák

Objevují se formulace typu "pozoroval jsem Mistra, když ...", ovšem mnohem častější je obrat "Mistr pravil". Někdy je vložena pasáž ještě více zdůrazňující vztah žáka a učitele: "Toto je ocet mudrců, o němž mne Mistr - nechť Bůh ho chrání ode všeho zlého - také zpravil ..." Bohužel se podrobnosti o tomto druhu octa nedozvíme a nejspíš je to jedno z četných kódových označení, které označuje úplně jinou látku. To bylo v alchymických textech běžné utajování. Jindy se dozvídáme, že "toto je šťáva, o níž mne Mistr poučil. Hovořil ke mně, když jsem se k němu uctivě přiblížil." V anonymitě zůstává jak Mistr, tak žák. Nezůstává jen u této záhady.

Právě popsaná forma není v alchymii běžná; v arabské se vzácně objevuje, ale spíš najdeme dialogy partnerů více méně rovnocenných. Tím se dostáváme k původu rukopisů. Soudě dle některých přejatých termínů lze v nich vysledovat arabský vliv. Nechybějí však ani výrazy z řečtiny. Odborníci zatím nedokáží odpovědět na zásadní otázku - jde o původní text sepsaný koptsky, nebo o překlad z řečtiny či z arabštiny? Pokud by byla předloha arabská, jednalo by se o jeden z nejstarších arabských alchymických textů vůbec. Podle posledních studií se zdá, že texty byly sepsány rovnou koptsky a jen vycházejí z arabské alchymie. Pak je podstatné, proč byla vůbec zvolena koptština v době, kdy dominovala arabská alchymie, a tedy jiný jazyk. Ani na to není zatím odpověď.

Naprostou záhadou je pak onen "přístroj mudrců" nebo "zařízení mudrců", o němž někteří specialisté spekulují, že se zde opět typicky mlhavým jazykem alchymie píše spíš o univerzálním rozpouštědle, což byl také jeden z cílů alchymie. Mělo rozpouštět úplně všechno. Pak je otázka, v čem ho uchovávat, zde se však jasně píše, že jde o rozpouštění "těl", jak se obecně nazývaly kovy. Pokud se měly rozpouštět všechny, tedy i zlato, musela by to být lučavka královská, směs kyseliny chlorovodíkové a dusičné. Ovšem železo by v procesu rozpouštění bylo úplně zbytečné, spíš by vadilo. Objev lučavky se však obvykle klade do Evropy kolem roku 1300. Takže i zde stojí historiografie vědy před záhadou, která zůstane, pokud se nepodaří najít jiné prameny, které by vysvětlily více.

Lučavka královská v laboratoři|foto: public domain

Mistr sdělil svému učni, že "přístroj" je ze železa, to už víme, a je také nutno použít patřičné ingredience, složky, aby železo změklo. Pomineme teď fakt, že tento kov spíš změkne při vysoké teplotě. Jde o to, že jinou rukou je připsáno, že "touto ingrediencí je alpiš, množství 1/6 milaresin postačí. Nenajdeš-li to, vezmi ašištich". Obrat z deště pod okap je na tu místě. Zatím odborníci shledali, že termín alpiš má nejblíže k arabskému al-biš, ale to označuje jedovatou rostlinu, snad oměj šalamounek nebo náprstník. Je to vcelku jedno; žádná by nepřispěla rozpouštění kovů, takže ani množství 1/6 milaresin, asi 0,16 g, nehraje roli. Vědci jsou prakticky ve stejné situaci jako tajemný žák, který napsal: "Jestliže to Bůh vloží do Mistrova srdce, pak on [Mistr] mne naučí tomu [přístroji] a také ingrediencím."

Celý rozhovor s prof. Vladimírem karpenkem o "přístroji mudrců" si můžete poslechnout v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 18.9.2009.