Žádné ořechy pro „Nutcrackera“

Přezdívku odvozenou od louskáčku na ořechy si vysloužil druh Paranthropus boisei, který žil v Africe před 1,2 až 2,3 miliony let. Mezi ostatními hominidy vyniká mohutnými čelistmi, masivními žvýkacími svaly a především obrovskými plochými stoličkami se silnou sklovinou. Dlouho se předpokládalo, že jde o adaptaci na „louskání“ potravy jako jsou ořechy a tvrdá semena. Současné studie škrábanců na zubech však naznačily, že člověk-louskáček zřejmě ořechům příliš neholdoval a živil se spíš tak jako ostatní primáti měkkým ovocem.

Definitivní důkaz o jeho dietě nyní přinesla izotopová analýza „louskáčkovy“ zubní skloviny. Tým amerických antropologů odebral a analyzoval nepatrná množství skloviny ze zubů 22 jedinců Paranthropus boisei ze severní Keni, kteří žili před 1,4 až 1,9 miliony let. V tropickém prostředí využívají stromy a keře takzvanou C4 fotosyntézu, zatímco traviny a rákos dávají přednost C3 fotosyntéze. Rozdíl mezi nimi se dá vysledovat i v izotopech uhlíku, které v zubní sklovině býložravců zanechává konzumovaná rostlinná potrava.

Výsledky izotopové analýzy zubů dokazují, že Paranthropus boisei jedl to samé, jako stáda předků zeber, hrochů a prasat bradavičnatých – tedy trávu. Jeho masivní zuby, čelisti i žvýkací svaly mu zřejmě umožňovaly zpracovat velký objem potravy, která je relativně chudá na živiny.

Zdroj: PNAS