Z mravenčích princezen se stávají bojovnice
Mravenčí královna, která nedokáže založit svou vlastní kolonii, záhy umírá. Výjimkou jsou jihoameričtí deštníkoví mravenci, jejichž neúspěšné královny brání mateřskou kolonii.
Kritický moment v životě každé mravenčí královny je svatební let. Královna se spáří se samci, ztratí svá křídla a založí kolonii. Až dosud se předpokládalo, že královny, které tento úkol splnit nedokážou, jednoduše umírají, nebo jsou snědeny příslušníky mateřské kolonie. Němečtí vědci proto byli velmi překvapeni, když v Panamě zkoumali kolonie mravenců rodu Acromyrmex. Mezi bojovníky, kteří střeží kolonii, neobjevili jen neplodné dělníky, ale také královny.
Bezkřídlé královny mravenců Acromyrmex, které nedokázaly založit vlastní kolonii, zřejmě mohou dramaticky změnit své chování a zapojit se do obrany mateřské kolonie. Laboratorní experimenty prokázaly, že na pach cizích mravenců tyto „princezny“ reagují zvýšenou agresivitou. Jsou to bojovnice, které se ale zároveň starají o potomstvo a pomáhají při budování hnízda.
A proč je dělníci nesežerou, jako je tomu u jiných druhů mravenců? Rod Acromyrmex patří mezi takzvané deštníkové mravence, kteří do hnízda nosí kusy listů a pěstují na nich houbu, kterou se živí. Vědci předpokládají, že již ztratili schopnost trávit živočišné tkáně a nemohou proto své neúspěšné královny „recyklovat“. Pro kolonii je tedy výhodnější nechat je naživu a zapojit do práce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka